Možná psaní není pro mě, jako spíš je pro ty s těžšími srdci, krásnějšími myšlenkami a grandióznějšími životy.
Možná melancholie k umění nestačí.
Přesto se to však zdá být tím jediným, co mám, a používám často, častěji, než je zdrávo pro zlepšení mého života.

A tak píšu něčím, co se snad dá nazývat krví mé duše.

***

"Úvahy"

Joyeux Noel - kousek naděje.

22. prosince 2016 v 1:27 | -DarkSoul
Je jen málo věcí, které mě vážně donutí zamyslet se nad světem a říci poté "Ještě existuje naděje. Ještě existuje laskavost." Takové věci nedokážu jasně vidět v příspěvcích celebrit na charitu nebo neziskových organizacích, protože za nimi stále vidím panovačné lidi, kteří touží koupit si uznání společnosti tím, že předstírají solidaritu. Kousky naděje vidím v záchranách lidských životů, obětování se pro dobro většiny, bojování za práva lidí a protesty proti korupci.

Nikdy jsem však nepocítila větší příval naděje, víry v ten kousek lidstva, než když jsem se dívala na tento film, jenž byl vytvořen podle skutečné události.

První světová válka, píše se rok 1914, Štědrý večer. V zákopech se skrývají proti sobě bojující vojska neměcká, francouzská a skotská. Jejich hlavní úkol? Navzájem se pozabíjet. Střílet, ničit a brát životy. Hrát podle pravidel války.
Ale je Štědrý večer. Všem se stýská po rodinách, začíná se zpívat, skotské dudy se promísí s operním pěvcem Němce, který vystoupí ze zákopu a poslouchá tleskání, jakým ho zaplavují přátelé i nepřátelé.

Zrnko naděje.

Související obrázek

Vojácí vystupují ze svých zákopů, podávají si ruce, dávají si ochutnat alkohol a čokoládu, vyměňují si příběhy o domově. Zpívají, hrají hry, všichni - věřící či nevěřící - se modlí společně mezi těmi, jejichž krev by měli mít na rukou.

Přišlo ráno a nikdo proti sobě nechtěl bojovat. Strany si vyměnily své mrtvé a pohřbívali je, Francouzi procházeli mezi Němci, kteří žádali skotského kněze o požehnání mrtvému.
A já si jen říkala, kdy tento zázrak pomine, kdy někdo zradí, kdy se malý kousek míru a naděje promění ve zklamání.

To nejneuvěřitelnější? Nic takového se nestalo.

Související obrázek

Když se vedení dozvědělo z dopisů, kteří vojáci posílali svým rodinám, co se děje, nahradili stávající jednotky jinými, a předchůdce poslali bojovat jinam. Nemohli zabít stovky svých lidí, i přestože se dopustili vlastizrady, které nikdy nelitovali. Nepřátelé se nezradili navzájem.

Lidé, jako oni, by mohli ukončit válku.

Neoslepení lidé, ochotni přijmout pravdu jinou, než kterou jim vtloukali od dětství do hlavy.
Čistou, destilovanou pravdu, která káže, že nenávist se může proměnit v respekt, v přátelství.

Tato událost mi dala naději.
A já vím, že ve válkách se bojuje, a je nutné být krutý, chladný a prahnout po výhře pro svou stranu, kterou vnímáš jako tu v právu. Avšak válka má více stran. A každá si myslí, že je v právu.
Myslím, že ve dnech, jako jsou tyto, v letech, kdy my sami bojujeme proti předsudkům a pohrdání a nenávisti, každý kousek naděje potřebuje.

Výsledek obrázku pro hope war quotes tumblr

Jsme Anonymous [Něco jako recenze]

29. října 2016 v 12:10 | -DarkSoul
Chvíli mi to dalo, ale konečně jsem dokončila čtení knihy Jsme Anonymous, která představuje svým čtenářům hackerský svět Anonymous, LulzSec a "globální internetovou vzpouru". A nedá mi to, musím k tomu něco napsat:

Obyčejně bych se od takových odborných, zdá se že politických, témat držela co nejdál, ale Anonymous je něco, co si v poslední době získalo mou pozornost. Neberte si to nějak zkresleně - s počítači jsem na tom špatně, v porovnání s tím, co se psalo zde (nedávno jsem zjistila, že nedokážu ani plně pracovat s Wordem, což slouží jako skvělý příklad mých obecných schopností), ale hlavně mi šlo o tu ideu, o to, proč Anonymous vzniklo. A kniha mi to objasnila nanejvýš názorně.


Mohla bych být zklamaná tím, co jsem se dozvěděla. Považovala jsem Anonymous za anarchistickou skupinu, která však sdílí společnou ideu o svobodě slova, proto má tedy i přes to utvořenou jakousi organizační strukturu. Dozvěděla jsem se, že z části jsem možná mohla mít pravdu, ale "Anoni" obyčejně pracují nepříliš organizovaně, práce na projektech se rozděluje náhodně, samotné projekty probíhají nárazově (Kniha byla vydána v roce 2012, takže berte tyto informace s ohledem na uplynulý čas).

Co mě nejvíce zaskočilo byla ale celá podstata Anonymous, která vznikla na 4chanu, a šlo jen o zkrácení času a lulz (což vyšlo ze slova lol → později vzniká samostatná skupina LulzSec). Hnutí Anonymous nebylo zamýšlené jako vzpoura proti společnosti, prapůvodní základ spočíval v hackování stránek a lulz, které to přinášelo.

Můj názor na seskupení, hnutí (či jak to chcete nazývat) Anonymous je nyní trochu víc realističtější než doposud. Přece jen předtím jsem byla davově přemluvena smýšlet o tom jako o ideologickém hnutí, spojovat si to s vážností filmů jako V for Vendetta a podobných, organizované struktuře globálně působící na všechny okolo. A všechno toto také Anonymous jsou, jen vždy v polovičatém významu, protože ať se to naší společnosti líbí nebo ne, toto není film; za velkým vznikem Anonymous stála nuda, potřeba zábavy, a někde v pozadí snad touha po rebelii a osvobození se (což se v současné době dostává do popředí).

Nechci předstírat, že o tom vím jen o něco víc, než jsem si zapamatovala z té 495 stránkové knihy a pár televizních reportáží. Samozřejmě bych mohla nastínit, o čem blíže se v knize pojednávalo, autorka to však dokázala sepsat velmi dobře, pojala to jako příběh opravdových osob, ne studii o chladné organizaci, proto kdo se o to zajímá, najde si čas na přečtení a možná i bližší pochopení, tohoto světa.


Už si dokážu představit, co se dělo, nijak mi to však neubírá na pocitech, jaké z toho mám. Dalo by se říct, že skupinu jako je tato...obdivuji. Nepodporuji ji, neospravedlňuji každý její čin (ilegální či legální), ale vidím něco v té rebelii, v té snaze vymknout se tomu chaosu politiky, který je okolo nás, a v některých případech (jako u zmíněné LulzSec atd.) si dopřát i zábavu.

Please, don't hack me.

17908295

//Nenapsala jsem přesně to, co jsem chtěla, teď už mi přijde pozdě na rozsáhlé úpravy, každopádně pochopíte pravou pointu mého článku. A pokud jste četli knihu: Anonymous ne nezastavili, existují dál, pracují, relativně bojují. Protože useknutím jedné hlavy se vytvořilo nespočet dalších.

Nekončící diskriminace || Homosexuálové.

30. dubna 2015 v 21:41 | -DarkSoul
Dnes jsem pročítala svou učebnici z dějepisu, která se zaobírala především druhou světovou válkou. Jsem mladá a tímto tématem se nijak zvlášť nezaobírám, ale jedno mě vážně dostalo. Učebnice je nová, první výtisk z roku 2014 a člověk by řekl, že už by nemuseli tolik maskovat pravdu. Vidím však, kolik tam chybí informací. Kolik utrpení lidí je vynecháno z naší historie, kolik lidských životů bojovalo za pravdu, která se však nikomu nelíbila a proto oni, jakožto hrdinové, nikdy nebyli vyslyšeni, byli jen zapomenuti.

Zde narážím na člověka, který by měl být hrdinou, protože významně napomohl ke konci druhé světové války. Jeho jméno je Alan Turing. Byl to matematik, kryptoanalytik a mimo jiné také logik. Jeho výpočetní stroj pomohl prolomit německý šifrovací stroj- tzv. Enigma- a díky tomu Angličané mohli začít bojovat proti němcům. Jeho práce má být oslavována a také by byla. Jenže Alan Turing byl praktikující homosexuál. Ti, kdo si právě teď řekli "No a?"- se můžou stát mými přáteli, ti, kdo si tímto oznámením Alana Turinga hned znechutili, ať odejdou. Alan Turing byl obviněn a 7. června 1954 zemřel. Otrávil se kyanidem draselným. Je jedno, jestli to byla sebevražda nebo vražda. Stalo se to, protože byl gay. Nikdo se nezajímal o to, co udělal a kdo ano, tomu se ulevilo. Hurá, další gay šel pod kytky, svět je o něco čistší.
O desetiletí později si udělujte nějakou Turingovu cenu, ale jak dlouho trvalo, než vůbec "ti nahoře" přiznali chybu? A kolik takových "malých chyb" ještě nebylo zveřejněno? Kolik hrdinů a zachránců nikdy nebylo oslavováno jen proto, že byli gayové nebo proto, že si jednoduše něčím znepřátelili lidi, kteří si o sobě myslí, že můžou odpoustit jednomu z tisíců a udělat tak ze sebe vládce lidstva, bohy?


Ano, jsem pro práva homosexuálů. V mnoha zemích je to již vyřešené téma, ale zbaví se někdy vůbec lidé odporu k nim? Nechají je někdy žít?
Proč by se homosexuálové nemohli brát? Proč by se neměli líbat na veřejnosti? Proč by se neměli držet za ruce a žít v jednom domě? Proč by nemohli jezdit na romantické dovolené?
Soudíme je. Vy je soudíte.

Každých 18 minut někdo zemře sebevraždou. Každých 43 sekund se o ni někdo pokusí. Kolik gayů si myslíte, že patří mezi mezi ně? Kolik mezi ně už patřilo? Kolik mladých lidí zemřelo, protože byli ignorováni nebo týráni společností jen protože milovali?

Svět je zlé místo. Vím to. Vím taky, že se to nikdy nezmění, ale když máme každý rok tak velký pokrok v ekonomice, hospodářství a vědě, proč bychom se nemohli začít měnit také m sami? Proč bychom všichni nemohli zahodit brýle, které nás oslepují?

Proč nezachránit životy?

_______________________________________________________________________________________________________________

 
 

Reklama