Možná psaní není pro mě, jako spíš je pro ty s těžšími srdci, krásnějšími myšlenkami a grandióznějšími životy.
Možná melancholie k umění nestačí.
Přesto se to však zdá být tím jediným, co mám, a používám často, častěji, než je zdrávo pro zlepšení mého života.

A tak píšu něčím, co se snad dá nazývat krví mé duše.

***

Pět vyvržených.

Pojídač duší. || Pět Vyvržených

9. května 2015 v 16:27 | -DarkSoul
Ascary se otočil a začal odcházet uličkou na další ze svých nekonečných cest. Zkroucené, seschlé tělo tam nechal sténat v posledním záchvěvu bolesti a strachu ze smrti, jako by si ho ani nevšiml, i když mrtvému tento stav sám přivodil. Ulice, na kterou vešel byla stejně tmavá a špinavá jako všechny ostatní, ve kterých kdy nechal svou oběť. Nebylo to tak však naschvál, klidně by jim poskytl smrt v čistotě, aby se mohli soustředit jen na své utpení a bolest, která je provází až do té doby, než to nevydrží a zemřou, a ne na páchnoucí stoky a odpadky, které je tlačí do zad, když umírají. Jeho zaměstnavatel byl však jaksi posedlí špínou, jako by snad myslel, že když někdo zemře ve špíně, nikdo se o tuto smrt nebude zajímat. Jednotky pro vyšetřování hrůzných činů vraždy tělo zabalí do nekvalitního pytle a odvezou ho ke kremaci, aniž by se snažili zjistit o koho šlo- mrtvoly pohozené na ulici nikoho nezajímají. To, že to právě tak chodí Ascarymu asi nevadí tak, jak by to mělo vadit všem ostatním. Vždyť on sám oběti vinné jen temnotou ve své duši zabíjí a nechává je na pospas krysám a nepřízni počasí čekajíc na člověka ochotného zavolat Úřady, až když se tělo začne rozkládat. Kdyby se však měl o vraždu někdo začít vážně zajímat, nijak by ho to nepoškodilo. On je jedním z mála na světě, jeho způsob nenásilné avšak nekonečně bolestivé smrti je jedinečný, nikdo nepřijde na to, jak je zabíjí ani pro koho je zabíjí.

Alespoň si to tedy společně se svým zaměstnavatelem myslel...

Na starém domě, na který právě upřeně hleděl, byl nalepen velký plakát s amatérskou kresbou jeho údajného vzhledu. Pod kresbou bylo ručně napsáno jen jediné: Někde tu je. Pojídač duší vás zabije.
Jen silou vůle Ascary potlačil záchvění, místo toho zběžně pohlédl na kresbu, která ho navzdory tomu, že ho nikdy nikdo neměl spatřit kromě osoby, která co nevidět zemře jeho rukou, nápadně připomínala. Pojídač duší. Jaká osoba by ho mohla vidět při práci, aniž by si jí všiml? Vyděšené duše cítil na hony daleko.
Napsal si do paměti svůj další cíl. Poprvé si vybere svůj cíl sám. Najde toho, kdo ví o tom, co dělá.
Nevěděl, proč necítí strach toho člověka, který ho spatřil- a musel by ho cítit, protože není možné, aby se obyčejný člověk nebál při pohledu na monstrum ukryté v člověku, které zabíjí lidi bez doteku- ale to se změní. Ať je to kdokoli, vyděsí ho k smrti a pak mu ukáže, co je utrpění.
"Budeš se modlit za konec tvého utrpení." zašeptal Ascary. Bylo to poprvé po desítkách let, co promluvil.

***

Contre byl poslední dobou velmi roztržitý. Nedokázal se ani soustředit na psaní své nové knihy, protože přeci jen už uběhl týden. Týden od chvíle, kdy po celém městě rozlepil ty plakáty Pojídače duší, a on se ještě neukázal. Možná není až tak dobrý, jak se o něm tvrdilo.
Contre si strčil do pusy další kus celozrného chleba a zadíval se na zpola popsanou stránku na počítači a bylo mu trapně, když zjistil, že naprosto netuší, jak pokračovat. Potřebuje něco nového. Nějakou inspiraci, protože se už dlouho nijak nepobavil, nenapsal nic zajímavého. Chce se naučit něco nového a je mu jedno, jak je to nebezpečné.

"Vypadá to, že mě hledal nějaký podřadný člověk" ozvalo se za ním a Contre se rozkašlal, čímž zkazil svůj plán, ve kterém měl být naprosto klidný a lhostejný, až ho Pojídač objeví. Snažil se to napravit.
"Zdravím," řekl, aniž by se na Pojídače podíval "začal ses nudit, když ve městě není dostatek kvalitních duší?"
Cítil, jak na něj Pojídač upírá svůj zrak, bál se, aby neviděl, jak se začíná potit za krkem, proto považoval za bezpečnější se konečně otočit a podívat se mu do tváře. Musel přiznat, že ho velmi zajímalo, jak jeho podobu trefil, a byl potěšen, že se mu to docela podařilo na to, že ho zahlédl jen jednou. Pojídač nebyl až tak nepřitažlivý, jak se dalo dle jeho přezdívky očekávat- měl středně dlouhé rudé vlasy, zelené oči a podivnou čelenku, která zakrývala fakt, že neměl obočí. Ostře řezané rysy ladily s jeho rozložitým svalnatým tělem, které zakrývala naprosto obyčejný kostkovaná košile a kalhoty z výprodeje.
"Duší je tu ještě dost," prozradil Contremu "ale rozhodl jsem se, že by bylo špatné děsit obyvatele mou přítomností, kteří ani nevěří, že existují, proto se jdu zbavit poslední překážky."
"Ty mě nezabiješ" oznámil mu Contre a když se díval do těch černých očí, strach z něho opadl. Ne snad proto, že by byly tak příjemné, ale proto, že byly tak děsivé, což Contremu pomohlo se začít ovládat. Vnímal, že se jeho srdeční tep snižuje na normální míru a přestává se potit.


"Proč si to myslíš?" zeptal se Ascary, ale sám už také nevěřil, že to udělá. Na tom chlapci, bylo něco podivného. Ascary pocítil, že se přestal bát, ale nedokázal pochopit, jak je to možné. Měl by uvnitř šílet strachy, a to i kdyby ho snad i čekal!
"Protože jsem vyhledal já vás," informoval ho Contre "byl jste nejjepdnodušší na objevení, protože podezřelá úmrtí bez známky násilí se přeci jen tak neztratí ani v nepřehledné policejní databázi."
"Vyhledal jsi mě proč, malý naivní hochu?"
"Chci se setkat s Pěti vyvrženými." řekl Contre a Ascarymu se navzdory jeho odolnosti na chvíli zastavil dech. Zkoumavě se podíval na chlapce, který nebyl ani dospělý. Právě si mírně nervózně prohrábl krátké hnědé vlasy a znovu se mu podíval do očí.
"Jak o nás víš?" zeptal se Ascar.
"Řekněme, že jsem byl v špatnou dobu na špatném místě. Po několika měsících jsem však ze špatného místa udělal dobré a ze všeho, co jsem viděl, jsem udělal něco, co mohu využít."
"Proč se s námi chceš setkat?"
Contre se usmál a ukázal na plnou knihovnu svých i cizích děl. "Prolezl jsem téměř každý záznam o tvorech, monstrech i lidech svržených z nebe, ale nikdo z vás tam nebyl pod vaším pravým jménem- upřímně spíš jste se tam neobjevili vůbec- a...žít ve vědomí, že vás nikdo nezná? Musí to být hrozné, takže o vás chci říct světu."

Ascary nevěděl, jak by na toto měl jako člen Pěti vyvržených reagovat. Měl by se naštvat? Poděkovat? Zabít toho troufalého kluka?
"Seznámím tě s Námi." oznámil Contremu a bez dalšího slova vyskočil z okna.

(ne, nepodobá se mu to)
 
 

Reklama