Možná psaní není pro mě, jako spíš je pro ty s těžšími srdci, krásnějšími myšlenkami a grandióznějšími životy.
Možná melancholie k umění nestačí.
Přesto se to však zdá být tím jediným, co mám, a používám často, častěji, než je zdrávo pro zlepšení mého života.

A tak píšu něčím, co se snad dá nazývat krví mé duše.

***

Not even me.

8. března 2018 v 15:25 | darksoul |  Poems
Co bych o sobě napsala v roce 2014 (ano, byla bych ještě víc patetická a směšná než teď):



Jen se podívej, na toho démona,
na toho co ti nedá spát,
na toho co tě v noci budí,
a ty ho nevidíš,
nevidíš,
nevidíš.

Ostatní ho vidí v tobě,
v tvých pohledech,
a z toho jak ze svého těla děláš skrýš,
jak se zahrabáváš do sebe
a cítíš se tak odhalená,
že si ryješ do břicha,
do nohou,
snažíš se otočit na ruby,
vysypat všechno to smětí,
co dusí tvoje vnitřnosti,
až od všeho budeš
kompletně oddělená.

"City tam, mozek támhle,
do tvé hlavy trochu táhne,"
směje se ti srdce
a z očí ti krvácí,
nemiluješ a nebudeš milována,
to je bolest, co ti je dána,
jak by řekl někdo jiný
před několika lety,
kdo nosil stejné jméno
a v hlavě stejné smetí.

Smutný den,
smutný sen,
a slzy vzácné jak diamanty
se ti hrnou do očí,
míchají se z krví
a vytváří obraz,
umění.

Protože co jiného
by bylo utrpení?


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama