Možná psaní není pro mě, jako spíš je pro ty s těžšími srdci, krásnějšími myšlenkami a grandióznějšími životy.
Možná melancholie k umění nestačí.
Přesto se to však zdá být tím jediným, co mám, a používám často, častěji, než je zdrávo pro zlepšení mého života.

A tak píšu něčím, co se snad dá nazývat krví mé duše.

***

Komentáře

1 nika nika | Web | 24. února 2018 v 16:22 | Reagovat

Ach, jak já ti rozumím. Na těhlech party vždycky všichni šťastný, smějou se, pijou, tancujou. Já sedím, koukám na ně a přemejšlím, co je se mnou špatně. Proč mi ten alkohol taky nedělá to, co jim. Ale nakonec to vždycky dopadne nějak dobře. Nebo aspoň tak, že stálo za to tam bejt.

2 Peprmintka Peprmintka | Web | 9. března 2018 v 23:40 | Reagovat

Zažívala jsem podobné věci. Hudba byla vzdálená, alkohol bez chuti, rozhovory nepodstatné a vyšerpávající  a já si připadala nějak... neintegrovaná, nekompatibilní? Sama jsem si kladla otázku, proč na tom místě vůbec jsem a připadala jsi si vytěsněná ze skupiny, sama v přeplněné místnosti (ač nikdy nebyl problém v přístupu lidí ke mně, ostatní mě přijímali).
Po čase jsem se tak cítila všude. A tolik mě to vysilovalo, že se mi povedlo tyhle ,,stavy" rozdělit na soukromý řežit a společenský režim tak, aby mi obě varianty byly příjemné. Doma jsem si dovolila být součástí všeho a ničeho a pustit ven ty nespecifické pocity zmaru, na akcích jsem se naučila se naladit na vlnu kolektivní zábavy, vychutnávala nádech okamžiku a právě oné alkoholové estetiky a utvořila ze stresové situace svůl stress reliever. A od té doby se mi celkem ulevilo...

3 -DarkSoul -DarkSoul | Web | 9. března 2018 v 23:52 | Reagovat

[2]: Tady se hlásí o slovo můj malý démon: asocialita...a možná také problém nízkého sebevědomí - na obou pracuji, u obou jsem teprve na začátku, pro někoho, kdo do sebe pohlíží vždy převážně s pesimismem, to není zrovna přirozené. Zájem se zdá pak jako lítost, zvědavost jako vyzvídání.
Asi jsi ve více situacích už pár kroků přede mnou. Za jakkoli racionálně uvažující se považuji, moje vize sama sebe mě totiž vždy zklame.

4 Peprmintka Peprmintka | Web | 10. března 2018 v 0:42 | Reagovat

Nemyslím si, že jsem nějak před tebou. Jen jsem asi našla svůj individuální způsob, jak aspoň na veřejnosti zpracovávat svoji ,,dark side". Určitě na to přijdeš taky. Tvoje cesta k tomu může být trnitější než moje, proto bych se nerada pasovala nějak nad tebe, nakonec jsem asi všechno, jen ne stabilní jedinec :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.