Možná psaní není pro mě, jako spíš je pro ty s těžšími srdci, krásnějšími myšlenkami a grandióznějšími životy.
Možná melancholie k umění nestačí.
Přesto se to však zdá být tím jediným, co mám, a používám často, častěji, než je zdrávo pro zlepšení mého života.

A tak píšu něčím, co se snad dá nazývat krví mé duše.

***

There's a girl...

5. února 2018 v 10:08 | darksoul |  In dark mind
Je tu dívka.

A jako někdo, kdo má pořád hlavu v pesimistickém "I'll never be loved," jako osoba žijící ve stejném přesvědčení a odpírající si byť jen pocit naděje ve vztah, cítím, že bych o ní měla mluvit, i když jsem se o ní už potichu několikrát zmínila (x).

Většina opravdových vztahů, které mám není jednoduchá. Snad je to protože nehledám obyčejné lidi. A dva nejdůležitější z nich, tedy dvě stejnojmenné osoby, které jsem potkala v různých stádiích mého života, jsou ty nejneuvěřitelnější a nejsložitější, přesto oba neskutečně důležité.


Tahle dívka, o které mluvím, mě oslovila na mé první akci v klubu více než před rokem. Byla jsem tam se spolužačkami i přes můj odpor ke klubům, pak sama, a najednou tam byla ona, kupovala mi pití a stála se mnou na téměř opuštěném parketu.
Od té doby se toho o mě dozvěděla hodně a troufnu si říct, že i já o ní - věci, které nikdo jiný neví. Ta myšlenka, že se mi někdo svěří s něčím, s čím nevěří nikomu jinému, vždy donutí mé srdce bít hlouběji.

Takže je tu, v mém životě, několikrát přemýšlím (přirozeně s jistotou, že jsou to jen fantazie) jaké by to bylo jí třeba políbit, protože přeci jen je jedním z mála lidí, co mě, zdá se, doopravdy chtějí poznat.
Nevídáme se často, voláme si a píšeme. Někdy to je těžké. Ona je těžká na vstřebání, protože její život se odehrává v děsivě dramatickém, realitou jakoby jen mírně podpořeném filmu. Jsem z ní často nervózní - já nemívám kamarády. Ne takhle blízko.


A pak, jedné letní, hluboké noci, s měsícem zářícím vysoko na obloze, se dostaneme k určitému tématu, kdy mi napíše "Nevím, co k tobě cítím," a myslím, že se mi zastavilo srdce a já se dívala na ten měsíc, na ten ohavně obrovský měsíc, minuty dlouhé jako roky. Pak byla konverzace samé "nevím, nejsem si jistá, opravdu, já taky nevím,..."

To měl být příběh o tom, jak jsem se poprvé zamilovala. Jak se někdo poprvé zamiloval do mě. A jak jsem, ve svých 17, konečně cítila něco k jinému člověku.

Jokes on me.


Už to asi není otázka "Will I ever be loved?" spíš jako "Will I ever love?"
Necítím lásku. A když jsem si měla vybrat, jestli s ní být a nic necítit, nebo jí odmítnout, měla jsem alespoň tolik slušnosti, abych jí nelhala.
Jako bych si to dělala sama, jako bych byla přesvědčená, že si to nezasloužím, že nemůžu mít jiného člověka. Je to celkem smutné, když si uvědomím, jak moc na tom nenaplněném pocitu lpím.
Toužím po tom, ale odmítnu to, když je to nabízeno. Nevím, jestli to je ukázka velkého sebeovládání a morálních principů (této variantě moc nevěřím) nebo ochromujícího strachu z vlastní nedostatečnosti.


Jednou jsem jí objala, hodněkrát jsme o tom mluvily (více či méně vážně), několikrát jsme o sebe zavadily prsty (ne zcela omylem), jednou mi položila hlavu na rameno (a obě dvě jsme cítily, že to neslo větší význam, než mělo).
A nic není ukončeno.

Myslím, že to je horší než kdybych byla ta zamilovaná já. Věděla bych, že nemám šanci, přenesla bych se přes to...ale takhle, takhle působím bolest.

 


Komentáře

1 Simix Simix | Web | 7. února 2018 v 12:28 | Reagovat

Vztahy jsou zapeklitá věc.
Hezky se mi to četlo.
Hodně štěstí.

2 K. K. | Web | 13. února 2018 v 23:59 | Reagovat

Proč tomu nedáš sanci?

3 -DarkSoul -DarkSoul | Web | 14. února 2018 v 0:27 | Reagovat

[2]: Hm, už je pozdě. Ale i kdyby nebylo (a to že jsem měla možnost), neudělala bych jí to. Dát další lež zlomené osobě? Lež, která by jí jednou ublížila ještě víc? Ne, to asi přece jen nejsem já.
Nedala jsem "tomu šanci", protože vím, že z mojí strany to tam nebylo a to se nezmění. Takže budu dál přemítat nad svojí osamělostí, ale nenechám se být milovaná člověkem, kterého bych nemilovala.

4 K. K. | Web | 14. února 2018 v 20:02 | Reagovat

[3]: Jenže obcas, když ti tu lásku někdo dává, tak se ji naučis opětovat. A pak se sakra vznášíš..

5 Peprmintka Peprmintka | Web | 10. března 2018 v 1:06 | Reagovat

Někdy je těžší se srovnat s tím co nebylo než s tím co bylo.

6 -DarkSoul -DarkSoul | Web | 11. března 2018 v 11:46 | Reagovat

[5]: Fuck. I love that.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama