Možná psaní není pro mě, jako spíš je pro ty s těžšími srdci, krásnějšími myšlenkami a grandióznějšími životy.
Možná melancholie k umění nestačí.
Přesto se to však zdá být tím jediným, co mám, a používám často, častěji, než je zdrávo pro zlepšení mého života.

A tak píšu něčím, co se snad dá nazývat krví mé duše.

***

Úryvky z povinné četby III.

6. ledna 2018 v 17:02 | darksoul |  Citáty z knih
Velký Gatsby; Francis Scott Fitzgerald

"Takhle citlivá vnímavost neměla nic společného s onou otřelou přístupností dojmům, která se skrývá pod důstojným pojmem "tvůrčí povahy" - bylo to mimořádné nadání doufat, romantická schopnost být neustále v očekávání, jakou jsem u nikoho jiného nikdy nenašel a jakou asi už stěží někdy najdu."

"Něco v jeho ledabylých pohybech a v tom, jak stál pevně rozkročen na trávníku, dávalo tušit, že je to sám pan Gatsby, který si vyšel, aby zjistil, jaký podíl z našeho místního nebe patří jemu."

"Usmál se a najednou se zdálo, že být mezi posledními, kteří odcházejí, je příjemné a významné, jako by si to byl celý čas přál."

"Na okamžik jsem myslel, že ji miluji. Ale myslí mi to pomalu a jsem plný vniřních zísad, které působí na mé touhy jako brzdy, a věděl jsem, že se nejdřív musím doma nadobro dostat z toho zmatku."

"Každý podezírá sám sebe alespoň z jedné základní ctnosti, a moje je: jsem jedním z mála počestných lidí, jaké jsem kdy znal."

"Jsou pouze pronásledovaní a pronásledující, uhonění a příliš unavení."


"Nic nemůže být tak ohnivé a tak svěží jako to, co člověk dokáže nahromadit v příšeří svého srdce."

"Když hodiny tikaly na umyvadle a měsíc smáčel mokrým světlem jeho zmuchlané šaty na podlaze, rozpřádal se mu v hlavě celý obrovský svět."

"Ze začátku mě to překvapilo a zmátlo; potom, když už ležel ve svém domě a nehýbal se, nedýchal ani nemluvil, vzrůstal ve mně každou hodinou pocit, že jsem za to zodpovědný já, protože nikdo jiný se o to nezajímal - to jest nezajímal tím intenzivním osobním zájmem, na nějž má na konci života každý nějaké neurčité právo."

"Slyšel jsem nejasně, že někdo šeptá 'blahoslavení mrtví, na které padá déšť,' a potom člověk se sovími brýlemi řekl odhodlaným hlasem 'amen'.

"Vidím dnes, že to přece jen byl příběh ze Západu - Tom a Gatsby, Daisy a Jordan a já jsme všichni byli Zápaďané a snad jsme měli nějakou společnou vadu, která zavinila, že jsme se životu na Východě nějak nemohli přizpůsobit."

"Byli to bezohlední lidé, Tom a Daisy - rozbíjeli věci a bytosti, a potom se stáhli zpátky do svých peněz nebo do své nekonečné bezohlednosti nebo co to bylo, co je drželo pohromadě, a nechali ostatní, aby dali do pořádku zmatek, který oni natropili..."

"A tak sebou zmítáme dál, lodě deroucí se proti proudu, bez přestání unášení zpátky do minulosti."

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama