Možná psaní není pro mě, jako spíš je pro ty s těžšími srdci, krásnějšími myšlenkami a grandióznějšími životy.
Možná melancholie k umění nestačí.
Přesto se to však zdá být tím jediným, co mám, a používám často, častěji, než je zdrávo pro zlepšení mého života.

A tak píšu něčím, co se snad dá nazývat krví mé duše.

***

Sharp things (and how unloved refuse love)

19. ledna 2018 v 19:51 | darksoul |  In dark mind
Mé oči, které se vpíjí do těch tvých,
a přesto dál a ještě dál,
hledí do oceánu a středu země,
hledají smysl a naději
a jsou tak jasné,
že jsou téměř hvězdami;
pak stačí jeden výdech
a všechno jemné je pryč,
jsou tu jen hrany, tvrdost,
vnucená krutost a žádný smích.

Tvoje ruce, které jednou,
jen jednou,
ležely na těch mých,
a moje srdce tlouklo,
ale nebyla to láska,
jen pocit, paniky a neznáma.
A tvoje prsty - jemné, dlouhé -
se pohly a uhnuly pryč,
protože já jsem nemohla dýchat,
zbyly jen ostré prsteny s prázdnem
a já nikdy nebudu vědět
jaké to je ty ruce svírat.

A to nejostřejší, špičaté a zrádné,
je jak k těm detailům cítím moc
a k osobě, jíž patří, jsem necítíla dost.

How am I supposed to be loved
when I don't have love to offer.

 


Komentáře

1 mydarkpath mydarkpath | Web | 20. ledna 2018 v 23:02 | Reagovat

nádherné

2 Baryn Baryn | Web | 23. ledna 2018 v 23:12 | Reagovat

Hrany, tvrdost - to tak krásně kontrastuje s očima hledícíma do oceánu. Mám tyhle kontrasty ráda. A báseň se mi moc líbí.

3 Anhale Anhale | E-mail | Web | 7. února 2018 v 20:15 | Reagovat

krásna báseň

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama