Možná psaní není pro mě, jako spíš je pro ty s těžšími srdci, krásnějšími myšlenkami a grandióznějšími životy.
Možná melancholie k umění nestačí.
Přesto se to však zdá být tím jediným, co mám, a používám často, častěji, než je zdrávo pro zlepšení mého života.

A tak píšu něčím, co se snad dá nazývat krví mé duše.

***

how my mind (not)works

9. ledna 2018 v 17:24 | darksoul |  In dark mind
I hated high school. I don't trust anybody who looks back on the years from 14 to 18 with any enjoyment. 
If you liked being a teenager, there's something wrong with you.

- Stephen King
 
Jsem doslova spisovatel bez inspirace, bez múzy, která je pro psaní prostě povinná. Necítím dost na psaní, které se lidem zaboří do mozku. Žádná láska a žádná tragédie. Co chcete vůbec ve slovech cítit pokud ne něco z těchto dvou věcí? Jediné, co dávám, jsou střípky samoty, kousky zlosti a sebenenávist (té už je víc, to je pravda). Tragédii - tu beru od jiných lidí, protože lásku od nich převzít nedokážu. Neříkám to s žádnou vděčností nebo závistí, prostě jen poslouchám a vidím tragédie všech okolo. Nechám je, aby se vlily do mě a teprve tehdy se dá tvořit. Lásku, kterou cítí oni, cítit nemůžu - snad na to nemám právo.
Ale nestačí to, pokud to není má bolest, moje pocity, je jasné, že to nestačí. Proto nemůžu psát víc poezie, proto nemůžu psát častěji povídky se skrytými významy, proto nikdy nenapíšu opravdovou knihu. To, co cítím, není dost pro něco tak plného citů, jako knihy (...dobré knihy, nechte mě se opravit).


Často mi srdce těžkne závistí, když na to pomyslím, stydím se za to, ale je to pravda. Úporně závidím každou částečku přátelství, štěstí a popravdě čehokoli emotivního, epického v v tom pravém slova smyslu, nejde to zastavit. Můj pohled na lidi okolo mě, na literaturu, na seriály, je úplně jiný. Bez jakékoli hyperboly: brečím, když vidím ten specifický druh štěstí, který tak moc chci. A jsem nenasytná. Chci a chci a chci, nedokážu se pro to změnit, nedokážu vybočit ze svého myšlenkového proudu, který ze snů a nápadů dělá jen pouhou fikci, něco nereálného, co nestojí za pokusy a omyly v reálném světě, a tak to zůstává jen v mé hlavě.

Pomalu si uvědomuji, jak moc mi začínají lézt na nervy lidé, se kterými nechci mluvit. Jak se chci odstřihnout od všech těch zbytečných rozhovorů a vaří se mi krev (jakkoli přehnaná reakce to je), kdykoli se mnou někdo setrvává v hovoru, přestože je naprosto jasné, že nemám zájem. Zdá se, že určití lidé musí opravdu milovat svůj hlas, když tak urputně setrvávají ve svých vlastních, osobních monolozích, které směřují na mě, přestože tam duchem vůbec nejsem.


Nezáleží mi na škole...ne, to vlastně není pravda, na škole mi stále záleží, z nějakého absurdního vrozeného pudu a výchově, která mi byla dodána. Jen už v tom nevidím tolik smyslu, kolik jsem se v tom nutila vidět. Pro vyloučení mylných představ: nejsem typ, co proskakuje střední školou s jedničkami. Jsem lepší průměr. Ale proč se učit matematiku, když už se jí dokážu jen v hodinách zoufale smát, abych se nerozbrečela? Proč se učit celkově cokoli, co mě nebaví? Jak bylo poznamenáno "Záleží na maturitě. Nikdo se tě nebude ptát, co jsi měla za vysvědčení."
Nějaký vnitřní komplex tuhle informaci dává dohromady s tou touhou být alespoň ve vědomostech lepší než ostatní talentovaní spolužáci, a vzniká z toho bizardní sloučenina trémy, stresu a nezájmu. Šedá zóna, která má sice být neutrální, ale je spíš ještě víc demotivující v dalším důležitějším aspektu mého života, tedy mých zájmů. Protože nezájem se promítá i do mých zájmů, se kterými nikdy nenajdu ten správný poměr trpělivosti, soudnosti a snahy.


Co tím chci říct je asi poměrně jednoduché: mohla bych se mít líp. A je to asi i poměrně složité: jsem na akceptovatelném místě v životě, nepropadám, mám pár přátel, dobrou rodinu, ale...ale nestačí mi to. Moje mysl je zaplněná zidealizovanými scénáři seriálů a estetickými ději knih, že chci stále něco vyjímečného, přestože sama vyjímečná nejsem.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama