Možná psaní není pro mě, jako spíš je pro ty s těžšími srdci, krásnějšími myšlenkami a grandióznějšími životy.
Možná melancholie k umění nestačí.
Přesto se to však zdá být tím jediným, co mám, a používám často, častěji, než je zdrávo pro zlepšení mého života.

A tak píšu něčím, co se snad dá nazývat krví mé duše.

***

That same old pity-me poem again.

10. prosince 2017 v 1:06 | darksoul |  Poems
Sometimes,
I feel like I don't have a right to be depressed,
like I'm too real and to not-pretty for it,
like I dress in darkness so I cannot be weak.

But I am. I am I so fucking much am.

Sometimes,
I'm being crashed down by the world,
like it finally realized how heavy I am,
like I answer to different physics laws,

But I'm gonna break, break, it won't take long.

Sometimes,
I know in my head I couldn't live with a guy
like girls are much more pleasant to be around,
like guys are too harsh and dubious,

But I, as I've known for a long time,
I don't know who I am at all.

♠♠♠

And I am not depressed, just weak
And I am not crashed, just fat
And I am not
making
sense.

Everything this picture is,
I am not
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama