Možná psaní není pro mě, jako spíš je pro ty s těžšími srdci, krásnějšími myšlenkami a grandióznějšími životy.
Možná melancholie k umění nestačí.
Přesto se to však zdá být tím jediným, co mám, a používám často, častěji, než je zdrávo pro zlepšení mého života.

A tak píšu něčím, co se snad dá nazývat krví mé duše.

***

Finále srdce.

25. prosince 2017 v 23:51 | darksoul |  Poems
Buch buch. Buch buch.

V hrudi mi duní na poplach,
ten hrozný rámus mi ani nedá spát,
podléhám agónii, sténá mi srdce...

buch buch. buch buch.

Jako zákeřný porotce,
příboji, spečetí můj osud,
pomalu a sladce,
bolestně a hořce.

buch - buch. buch

Kde mám plíce? Jak se dýchá?
Proč mi moře přetéká přes oči?
Ukaž zuby, hlubin vládce,
ještě chvíli nenech mne se ponořit.

buch...buch

Jak zemře sen, jak se potopí,
co provede řeka s mojí duší?
Jak uchopí tělo, kam ho odnese?
...Už téměř slyším melodii v uších:
vlny, kámen, a tak zvuk láme se.

buch.

Končí, končí srdce secese.

heyanadia: ““ “ “ this a real human heart after heartbreak. so sad :( ” that is a pomegranate. ” no this is a human heart after heartbreak can’t you read ” ”
 


Komentáře

1 Kai. Kai. | Web | 26. prosince 2017 v 17:09 | Reagovat

Vůbec netuším co i o tom myslet a co si z toho vzít.
Z citoslovce "buch" mám upřímně zvláštní pocity.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama