Možná psaní není pro mě, jako spíš je pro ty s těžšími srdci, krásnějšími myšlenkami a grandióznějšími životy.
Možná melancholie k umění nestačí.
Přesto se to však zdá být tím jediným, co mám, a používám často, častěji, než je zdrávo pro zlepšení mého života.

A tak píšu něčím, co se snad dá nazývat krví mé duše.

***

Pozdní večer samoty. |poezie

14. listopadu 2017 v 18:53 | -DarkSoul |  Poems

Kouř v hlavě a v ústech,
hnilobou načichlá duše a ulice,
tma v srdci a na tajných místech,
kudy procházím: rázně a tiše.

Dítě křičící mezi stromy parku,
déšť kapající z oblaků,
sluchátka hlasitě znějící v uších,
večer z děsů i zázraků.

Samota plíží se za mnou,
stín tmavne a houstne,
myšlenky žijí a hynou,
a pochybení s úzkostí roste.

Káva na stole chladne,
věty z knihy přebírají nadvládu,
možná, možná si má mysl odpočine,
od démonů šeptajících zezadu.

Kvanta a necitnost bijí mi do lebky,
a básně uvnitř mučeny,
tajeny,
kradeny.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama