Možná psaní není pro mě, jako spíš je pro ty s těžšími srdci, krásnějšími myšlenkami a grandióznějšími životy.
Možná melancholie k umění nestačí.
Přesto se to však zdá být tím jediným, co mám, a používám často, častěji, než je zdrávo pro zlepšení mého života.

A tak píšu něčím, co se snad dá nazývat krví mé duše.

***

Slytherin sky.

21. září 2017 v 17:43 | darksoul |  Poems
Na instagram sdílím většinou slova jiných lidí, pečlivě ohraničená uvozovkami. Pokud píšu něco svého, bývá to většinou nicneříkající prázdný text nebo pár slov, kterým stejně nikdo neporozumí.
Našla se ve mě však inspirace; spojení "slytherin sky" je asi nejvyšší level mé kreativity, protože můžu říct, že na to jsem pyšná. Dvě slova z mé mysli mne dělají pyšnou - možná nejsem tak složitý člověk, jak jsem myslela.
Každopádně jsem tedy jednou ke své fotografii sdílela něco hluboce mého, ne geniálního, ne ani nijak neobyčejně dobrého, jen klidný, příjemný rým, který nikomu neubližuje, nikomu o mně nic moc neprozrazuje, a přesto říká: "Tohle je ona, osoba pod povrchem."

***

And the slytherin sky rose above me,
I felt its cold grip onto my spine.
And I was sad,
and I was calm.
And the sky,
the suffocating sky,
will always know why...

(/the worlds above me
are the worlds bellow my feet/)

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama