Možná psaní není pro mě, jako spíš je pro ty s těžšími srdci, krásnějšími myšlenkami a grandióznějšími životy.
Možná melancholie k umění nestačí.
Přesto se to však zdá být tím jediným, co mám, a používám často, častěji, než je zdrávo pro zlepšení mého života.

A tak píšu něčím, co se snad dá nazývat krví mé duše.

***

Z prázných dnů melancholika pt.6

8. srpna 2017 v 13:20 | -DarkSoul |  In dark mind
Znovu píšu pod tímto názvem, podivně brzy, než jak je u mě zvykem. Hádám, že volné letní dny mi přináší alespoň trochu příběhů.
Jako blázen do malých, esteticky krásných okamžiků, které se zdají být tím jediným, pro co šťastně dýchám, zažila jsem další dvě noci, které musím sepsat do slov, snad abych na ně nezapomněla a v budoucnu se mohla podivovat, jak uspokojivé pro mě byly takové detaily:


n i g h t v i s i t

Říká se, že introverti nenávidí neočekávané návštěvy. To můžu potvrdit, pokud však mám jít já neočekávaně o pár desítek metrů níž po ulici a být tam s člověkem, kterého opravdu chci vidět, není nad čím přemýšlet.
Chtěla jsem tvrdit, že jsem se s T. už nějakou chvíli neviděla, ale uvědomila jsem si, že to je asi jen v našem pojetí času, protože jsem s ní pila kafe v mém pokoji jen před několika málo dny. Byly jsme zvyklé spolu trávit každý den na základní škole, ve stejné třídě, ve stejné lavici, takže není snad tak podivné, že si máme vždycky co říct, jakkoli často se vidíme.

V šedých kalhotech, které jsem si ustřihla po kolena (neptejte se), černou mikinou a morkými vlasy ze sprchy čekám před restaurací, ve které pracuje, v podvečerním vánku studenějším, než bylo v posledních dnech zvykem. Za chvíli už jdeme vedle sebe, za našimi zády doznívají poslední barvy sytého západu, fialová a rudá a oranžová.

U ní doma puštěné album, které bych nikdy neposlouchala, ale u ní se to už stalo zvykem, tenhle typ songů, a já proti tomu nic nenamítám. Nějakým způsobem mě to s ní stimuluje, ladí to k atmosféře a všechno zapadá do sebe. Sklenička vaječného koňaku tady, levné víno tam, podivný oříškový alkohol, jehož jméno už neznám. Všeho málo, abychom skoro nic necítili, ale měli co připíjet k rozhovoru.

"Mohli bysme si jít zakouřit do vany."
Nevím, co to je za nápad, ale rodiče nejsou doma, tak jsou ve vaně polštáře, střešní okno je otevřené a dovnitř proniká temný noční vzduch, na kraji vany pár svíček a hrníček jako popelník. Je okolo 11 a my kouříme ve vaně, posloucháme ticho a vedeme přerušovaný šeptaný rozhovor. Jak bizardní představa to je?

Nechala jsem si u ní mikinu. Zdá se, že teď pořád něco u někoho nechávám.


m o o n & n i g h t f a l l

Upřímně, ať se snažím, jak chci, na zatmění Měsíce každý rok zapomenu nebo ho nestihnu. Not today. Nadšeně jsem vyšla ven s hrnkem kávy, mobilem k puštění indie playlistu, naprosto připravená strávit krásnou hodinu posloucháním, upíjením a pozorováním. Až na to, že Měsíc nebyl vidět přes stromy. kill me please.

Nečekaně se z toho vytvořilo mnohem víc, než jsem myslela. V jednom ze vzácných okamžiků, kdy komunikuji se svými rodiči (spíš z viny mojí uzavřenosti než z čehokoli, co by mohla být jejich vina), mě táta vzal na kopec, ze kterého byl Měsíc s vykrojeným kusem dokonale vidět. Seděla jsem za ním na motorce a pozorovala oblohu celou cestu do vedlejšího města, znovu byl čas západu slunce a všechno se zdálo oranžové a idylické, v zrcátku jsem pozorovala svoje vlasy a klikatou cestu obklopenou lesem.

To však nebylo nic oproti pohledu, který se zjevil při cestě zpět z města. V životě jsem neviděla takovou oblohu. Letěli jsme po hlavní silnici, z očí mi stékaly slzy, které tam nemilosrdně vehnal vítr. A tam - za malými kopci a stromy a polem - směs zelené a fialové a modré jako řeka i nejtemnější oceán, a černá pokrytá hvězdami.
Vidět prolínající se zelenomodrou oblohu mě přimělo cítit se malá. A všechno okolo mě bylo obrovské. A ta barva mě, přísahám, okouzlovala a vtahovala do sebe. A já se chtěla dívat déle a déle. Ale pak jsme projeli kolem hřbitova, pár svíček jsem pochytila zapálených, a byli jsme zpět.

Kdy se cítíte malí vy?

Výsledek obrázku pro green sunset
 


Komentáře

1 psychedelic psychedelic | Web | 8. srpna 2017 v 18:10 | Reagovat

Pěkně napsáno

2 . . | Web | 9. srpna 2017 v 13:33 | Reagovat

Já měsíc naštěstí stihla s dekou omotanou kolem mého skoro nahého tělo a s foťákem v ruce, nemůžu říct že jsem nadšená ale neměla bych si furt stěžovat.

3 darksoul darksoul | Web | 9. srpna 2017 v 22:48 | Reagovat

[1]: Děkuju

[2]: Příští rok to bude prý o hodně nezapomenutelnější. Teď jen budu v koutku závidět američanům a jejich zatmění slunce...

4 K. K. | Web | 9. srpna 2017 v 22:58 | Reagovat

Fíha, poprvý jsem se přes hlavní stránku Blogu dostala někam, kde to stojí za to.. Asi pár následujících hodin/dnů budu tvůj blogísek okupovat.
Jinak.. až se někdy budeš cejtit úplně bezcenná a nicotná, vzpomeň si na vesmír a na ty galaxie, co jsou všude okolo, na tu nekonečnou černou prázdnotu.. To se pak člověk cejtí až úžasně zbytečnej.

5 Džejní Džejní | Web | 10. srpna 2017 v 10:05 | Reagovat

taketo okamihy su naozaj vzacne a je dobre, ze si ich mas kam zapisat, aby si si ich vedela neskor pripomenut. znie to fakt ako super stravene vecery, vyzaruje z nich tvoja spokojnost :)

6 darksoul darksoul | Web | 10. srpna 2017 v 14:49 | Reagovat

[4]: ♥ Jako vždy jsem ráda, že někdo oceňuje něco mého.
Je to zvláštní, že? Jak může mít zbytečnost několik tváří. Potýkám se většinou s tou, která bolí. Ale bezcennost ve vesmíru je trochu něco jiného - jako radost, že alespoň existuje něco cenného.

7 Barbora Barbora | Web | 10. srpna 2017 v 15:25 | Reagovat

To s tím kouřením v noci ve vaně...Je to zvláštní, vzbudilo to ve mně takový divný pocit..divný, ale asi hezký...nevím. Každopádně se mi ale líbí to, jak píšeš, něco z toho vyzařuje, je v tom nějaká emoce nebo naopak úplná bezcitnost(?)...Prostě to má něco do sebe :)

8 psychedelic psychedelic | Web | 10. srpna 2017 v 17:03 | Reagovat

Spratelis?

9 darksoul darksoul | Web | 13. srpna 2017 v 16:22 | Reagovat

[7]: Bezcitnost, která lidi naplní emocemi je jedním z mých gólů v psaní. Nevím,, proč tomu tak je, ale jsem ráda, že se to k někomu dostalo v té syrové podobě, se kterou to je psané.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama