Možná psaní není pro mě, jako spíš je pro ty s těžšími srdci, krásnějšími myšlenkami a grandióznějšími životy.
Možná melancholie k umění nestačí.
Přesto se to však zdá být tím jediným, co mám, a používám často, častěji, než je zdrávo pro zlepšení mého života.

A tak píšu něčím, co se snad dá nazývat krví mé duše.

***

Jako film někoho jiného.

3. srpna 2017 v 20:13 | -DarkSoul |  In dark mind

Zahrada se noří do tmy.
Noční život se probouzí a zpívá zpola kompletnímu Měsíci.
Káva, a horký vzduch, a podivný pocit u srdce.

"Co tady děláš?" ptá se hlas v mé hlavě.
"Nevím, je to tu hezké," odpoví mé myšlenky.
Cítím, jak se nad tím hlas zamyslel,
jako by si toho doteď nevšiml a musel se rozhlédnout okolo sebe,
"Ano, hádám že to je pravda."
"Víš, připadám si tady jako ve filmu,"
třeba pochopí mé vnímání,
které mě nutí být smutná, ale melancholicky obdivovat osamocenou noc,
"Ve filmu, kde jsem já hlavní postava.
Ne jako obyčejně, kdy se cítím jen jako vedlejší charakter
v příběhu někoho jiného."



 


Komentáře

1 Carnegiea gigantea Carnegiea gigantea | Web | 3. srpna 2017 v 20:36 | Reagovat

Fascinující, přesto moc krásné.

2 Prcek01 Prcek01 | 4. srpna 2017 v 0:08 | Reagovat

Krásné jako vždy :)

3 darksoul darksoul | E-mail | Web | 5. srpna 2017 v 16:09 | Reagovat

[1]:[2]: : Děkuju moc ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama