Možná psaní není pro mě, jako spíš je pro ty s těžšími srdci, krásnějšími myšlenkami a grandióznějšími životy.
Možná melancholie k umění nestačí.
Přesto se to však zdá být tím jediným, co mám, a používám často, častěji, než je zdrávo pro zlepšení mého života.

A tak píšu něčím, co se snad dá nazývat krví mé duše.

***

idk, a chaos of words

27. srpna 2017 v 1:03 | -DarkSoul |  Poems
Mraky prosvícené modrou elektrickou clonou,
žádný déšť,... ticho,... tón.
Myslím, že obloha se zbláznila,
zvenku cítím kouř.
A uvnitř mě - chaos slov.


Svoje smýšlení o sobě už považuji za smrtící zbraň,
jako bubny dunící mi ušima
všechno se škrábe ven, a zubama se drží uvnitř
a já už nevím, co jsem já a co ne.
Je všechna ta krev vůbec moje?



Zkulturni se, dítě zmaru,
neměla bych brečet ani cítit v srdci bolest,
ale jsem marná, a jsem trochu víc já než kdokoli jiný
nebudu se zasypávat tunami hlíny jen pro pocit viny
asi budu z duše odkopávat kameny.


Nevím, vždycky tu a tam brečím,
minutu nebo dvě se s vlhkýma očima dívám do tmy z okna,
a slzy se vsakují do polštáře,
a pak náhle konec,
přestaň na to myslet, dost,
zpět k rozptýlení zvanému internet.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama