Možná psaní není pro mě, jako spíš je pro ty s těžšími srdci, krásnějšími myšlenkami a grandióznějšími životy.
Možná melancholie k umění nestačí.
Přesto se to však zdá být tím jediným, co mám, a používám často, častěji, než je zdrávo pro zlepšení mého života.

A tak píšu něčím, co se snad dá nazývat krví mé duše.

***

Chill n' weed.

6. června 2017 v 16:12 | -DarkSoul |  In dark mind
Píšu se vzpomínkou na jemné kouřové opojení, na vánek ve vlasech a lidi po mém boku.

Včerejší den byl testy, byl stres, byl knihy a byl procházkami po parcích.
Sedmičlenná skupina spolužaček sedících v autobuse, smích a vzpomínky na předešlé zážitky, a u mě příjemný pocit v srdci. To jsou oni, lidi, se kterými se můžu bavit. Po další messenger konverzaci, kde jsem T. přiznávala, jak moc sama se vlastně cítím, mi tento obyčejný zážitek dost pomohl.

Včerejší den byl ale také něco dalšího, temnějšího, avšak stejně stimujícího a povzbuzujícího můj život.
Nákup v obchodě se spolubydlícími, oběd nad profláklými "popravdě-tohle-není-můj-styl" popovými písničkami, a pak už elektronka s mírně škrábavou příchutí, sezení na lavičce, historky z dětství o líbání s jinými dívkami, tráva rozdělená do dvou pytlíčků. Já, spolubydlící a známá z jiného pokoje hledáme zapalovač, balíme brko, "Musíš to potáhnout několikrát, držet to v plicích a až po chvíli vyfouknout kouř," zaučování, shot a roztažené zorničky.
Několik hodin na to jsme se ve stejné sestavě šli projít znovu, do parku s růžemi, upravenými stromy a velkými záhony, už se připozdívá, Slunce se stahuje k západu a my se rozsadíme do velké kruhové houpačky. Už teď víme, že nás budou bolet nohy, ale co z toho. Sedět v kroužku a posílat si trávu, povídat si o životě,... bylo mi strašně příjemně. Nastavovala jsem vlasy jemnému větru, poslouchala, občas mluvila a plulo mi hlavou, že něco jako tohle jsem chtěla zažít. Nebylo to přesně ono, bylo v tom moc vitality a málo intelektuality, trochu (ale ne úplně) špatní lidé, aby to bylo přesně z mého přání, ale stačilo to.

Bylo to správně, i přes tu trávu, na kterou si rozhodně navykat nechci, pokud vás tahle otázka napadla.
Bylo to fajn.
A teď padá déšť a mě je fajn, melancholicky fajn.

 


Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 6. června 2017 v 16:48 | Reagovat

Já myslím, že občasné zahulení ničemu neuškodí :) Přeji více příjemných prožitků!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama