Možná psaní není pro mě, jako spíš je pro ty s těžšími srdci, krásnějšími myšlenkami a grandióznějšími životy.
Možná melancholie k umění nestačí.
Přesto se to však zdá být tím jediným, co mám, a používám často, častěji, než je zdrávo pro zlepšení mého života.

A tak píšu něčím, co se snad dá nazývat krví mé duše.

***

Červen 2017

Hole in my body | poetry

22. června 2017 v 22:07 | -DarkSoul |  Poems
Cítíš, co mám uvnitř,
za ohyzdnou schránkou
mého bytí?
Cítíš, co mám uvnitř,
a jak se to ztrácí?

Husí kůže, potlačené slzy,
uvnitř těla prázdná díra,
snad po kulce,
snad tam vždycky byla.

Srdce, kde je? Kde?
Asi se zadusím, bolí to,
smutek mě škrtí,
myslím, že mě zabije.

Nádech. Nádech.



Aestheticly pleasing metalcore music videos

15. června 2017 v 21:04 | -DarkSoul |  Music Therapy
Většina "obyčejné" populace by si nikdy nedokázala metalcore či jiné skupiny z žánrů punk-rock-metal ztotožnit s přírodou, pohledy na nebe a estetickými, umělecky vyobrazenými scenériemi. "Banda lidí oblečených do černého, co skáčou do davu, bezhlavě běhají po stage a pravděpodobně v průběhu videa někomu ublíží," to je obecný názor, který platil možná tak v určitých sub-žánrech jako dědictví zvyku.
Na tom není nic špatného, osobně to považuji za lepší než elektro-popová videa, kde se svíjí polonahé ženy (upřímně obě varianty mohou být umělecky cenné, pokud jsou dobře zpracovány).

V poslední době se však k mému hlubokému uspokojení objevuje hodně skupin, které mají obrovský smysl pro estetiku. Pokud si to shrneme: jejich texty utváří příběh, jejich hlasy zní upřímně (přece jen si vyřvávají duši z plic), jejich videa jsou samy o sobě uměním... a lidé se stejně zaměřují jen na stereotypní brutalitu a "špatný příklad mládeži." To není zrovna to, co si umělci zaslouží.

Mou hudbu už považuji a součást svého životního stylu, oblékám se, myslím a vidím svět jako pár individuí, kteří uznávají stejné hodnoty, patřím do této skupiny lidí, se kterou cítím propojení - slovy, uměleckým zaměřením, vizí světa, melancholickými myšlenkami a spoustou dalších věcí. Tak by se o tom dalo přemýšlet, a tak chci, abyste o tom na chvíli zapřemýšleli i vy v ukázkách níže. Lidé tam si vyřvávají hlasivky, rozdírají prsty o struny, dělají co mají rádi, jsou to citliví, světem zklamaní, často různými způsoby zlomení umělci, kteří mají, co říct.










Nebo se pletu? Čekali by jste tuto kombinaci?
Let me know!

Chill n' weed.

6. června 2017 v 16:12 | -DarkSoul |  In dark mind
Píšu se vzpomínkou na jemné kouřové opojení, na vánek ve vlasech a lidi po mém boku.

Včerejší den byl testy, byl stres, byl knihy a byl procházkami po parcích.
Sedmičlenná skupina spolužaček sedících v autobuse, smích a vzpomínky na předešlé zážitky, a u mě příjemný pocit v srdci. To jsou oni, lidi, se kterými se můžu bavit. Po další messenger konverzaci, kde jsem T. přiznávala, jak moc sama se vlastně cítím, mi tento obyčejný zážitek dost pomohl.

Včerejší den byl ale také něco dalšího, temnějšího, avšak stejně stimujícího a povzbuzujícího můj život.
Nákup v obchodě se spolubydlícími, oběd nad profláklými "popravdě-tohle-není-můj-styl" popovými písničkami, a pak už elektronka s mírně škrábavou příchutí, sezení na lavičce, historky z dětství o líbání s jinými dívkami, tráva rozdělená do dvou pytlíčků. Já, spolubydlící a známá z jiného pokoje hledáme zapalovač, balíme brko, "Musíš to potáhnout několikrát, držet to v plicích a až po chvíli vyfouknout kouř," zaučování, shot a roztažené zorničky.
Několik hodin na to jsme se ve stejné sestavě šli projít znovu, do parku s růžemi, upravenými stromy a velkými záhony, už se připozdívá, Slunce se stahuje k západu a my se rozsadíme do velké kruhové houpačky. Už teď víme, že nás budou bolet nohy, ale co z toho. Sedět v kroužku a posílat si trávu, povídat si o životě,... bylo mi strašně příjemně. Nastavovala jsem vlasy jemnému větru, poslouchala, občas mluvila a plulo mi hlavou, že něco jako tohle jsem chtěla zažít. Nebylo to přesně ono, bylo v tom moc vitality a málo intelektuality, trochu (ale ne úplně) špatní lidé, aby to bylo přesně z mého přání, ale stačilo to.

Bylo to správně, i přes tu trávu, na kterou si rozhodně navykat nechci, pokud vás tahle otázka napadla.
Bylo to fajn.
A teď padá déšť a mě je fajn, melancholicky fajn.


Citáty z beletrie III.

4. června 2017 v 13:52 | -DarkSoul |  Citáty z knih
Stehlík; Donna Tartt

"Rád si namlouvám (jako nejspíš každý), že jsem vnímavý člověk, a když to teď celé sepisuju, mám nutkání přikreslit do té scény stín, který se nad námi zatahoval. Ale ve skutečnosti jsem byl vůči budoucnosti slepý a hluchý,..."

"[...] Ale někdy, zcela nečekaně, mě zavalila taková vlna zármutku, že mi to málem vyrazilo dech; a když ta vlna opadla, zjistil jsem, že hledím přes vyvržené trosky, zalité světlem tak ostrým, deprimujícím a prázdným, že jsem si pomalu nedokázal vzpomenout, jestli svět někdy býval jiný než mrtvý."

"Stejně jsem poslouchal jen díky tomu deštivému světlu, bílému stromu za oknem, díky hromům, díky ní."

"Moje vidění už působilo tak filmově - všechno strohé a uměle nasvícené -, že se ztratila veškerá podoba s realitou; byli jsme neutralizovaní, odlidštění, zploštělí; moje zorné pole rámoval černý obdélník; dole běžely titulky s tím, co Boris říkal."

"Jenže depka nebylo to pravé slovo. Tohle byl pád zahrnující smutek a nevolnost daleko za hranicí všeho osobního; odporné všeprostupující znechucení celým lidstvem a veškerým lidským konáním od počátku věků. Ten svíjející se hnus biologického pořádku. Stáří, nemoc, smrt. Nikdo tomu neunikne."

"Kdo by to byl řekl, že taky dokážu někomu přinést štěstí? Nebo že bych jednou mohl být šťastný já sám?"

"[...] - veškeré lidské konání mi připadalo marné, nepochopitelné, jakési černotou se hemžící mraveniště kdesi v divočině, nikde ani stopa světla, ať jsem se podíval kamkoli,..."

" 'Jasně, taky jsem nadělal spoustu blbostí. Větších než ty! Jenže já...' vysvětloval a pohrával si u toho v prstech s cigaretou, 'mně šlo o to užít si trochu srandy. Ty jsi chtěl umřít. To je rozdíl."

***
Metro 2033; Dmitry Glukhovsky

"Dosud prožíval život jako ryzí chaos, řetěz náhod beze smyslu a souvislostí. Ačkoli ho to skličovalo a cítil velké pokušení uvěřit v nějakou jednoduchou pravdu, která by jeho životu dala smysl, považoval by to za projev malomyslnosti. Proti všem bolestem a pochybnostem mu určitou oporu poskytovala myšlenka, že jeho život není - tedy kromě něho samotného - nikomu užitečný. Každý živý tvor musí čelit nesmyslnosti a chaosu bytí sám."

"Ne, nebyl žádný důvod ke snění. Ve zdejšm světě stál každý krok neuvěřitelnou námahu a způsoboval palčivou bolest. Minulost neodvolatelně pominula. Onen zázračný nádherný svět byl mrtvý, přestal existovat. A nemělo smysl kvůli němu celý život protruchlit.
Musí na její hrob plivnout a nesmí se nikdy ohlédnout."

"Pocítil jakousi radostnou beznaděj. Vypadalo to, že se proti němu spiknul celý svět. [...] Nepřátelský vztah světa k jeho záležitosti ho naplnil zatvrzelým vztekem, který se mu přenesl do svalů, v pohaslých očích se rozhořel buřičský oheň, který dokázal potlačit jakýkoli strach, cit pro nebezpečí i rozumovou pohnutku."

***
Hromoklín; E. E. Knight

" 'Pověz mi, ctěný Davide, může v šachu pěšec zabít krále nepřítele? '
'Ano.'
'Tak ty jsi takový pěšec.' "

" 'Čtete mi myšlenky,' řekl Valentin.
'To bych byl rád. Tvůj otec byl, jak tomu říkáte?, otevřená kniha. Ty si necháváš víc pro sebe, zamčené na závoru. Bojíš se toho, co je uvnitř?' "

"Nikdo není krásnější než ten, kdo umí ulevit od bolesti."


Deep Tumblr Quotes XIV.

1. června 2017 v 19:31 | -DarkSoul |  DTQ
(Dívala jsem se na ostatní články z této série a jsem celkem nespokojená s celým jejím uspořádáním, proto ho už nebudu tak věrně následovat. Překládám na tichou žádost z ankety a překládám, co se dotkne mého srdce, téma neomezeno. Mám taky nutkání odstranit to "deep" z názvu, ale nechme šestnáct článků dlouhou tradici přežít...)

***

I'm sorry you were not truly loved and that it made you cruel.
Je mi líto, že jsi nebyla doopravdy milována, a že tě to udělalo krutou. /Warsan Shire/

I have wanted to kill myself a hundred times, but somehow I am still in love with life.
Chtěl jsem se zabít asi stokrát, ale nějak jsem stále zamilován do života. /Voltaire/

Why does tragedy exist? Because you are full of rage. Why are you full of rage? Because you are full of grief.
Proč existuje tragédie? Protože jsi plný vzteku. Proč jsi plný vzteku? Protože jsi plný žalu. /Anne Carson/

The world's full of wonder," he said. "Or at least horror that looks wondrous from afar."
"Svět je plný zázraků," řekl. "Nebo alespoň hrůz, které vypadají zázračně z povzdálí." /Luke Scull/

'You're a storyteller. Dream up something wild and improbable,' she pleaded. 'Something beautiful and full of monsters.'
'Beautiful and full of monsters?'
'All the best stories are.'
'Jsi vypravěč. Vysni něco divokého a nepravděpodobného,' prosila. 'Něco krásného a plného děsu.'
'Něco krásného a plného děsu?'
'Všechny nejlepší příhěhy jsou takové.'
/Laini Taylor/

But why is it so quiet? Why am I always waiting for something? It scares me that I need a tragedy.That maybe I always will.
Ale proč je takové ticho? Proč na něco vždy čekám? Děsí mě, že potřebuji tragédii. Že možná vždy budu. /Caitlyn Siehl/

Some people feel like they don't deserve love. They walk away quietly into empty spaces, trying to close the gaps of the past.
Někteří lidé si myslí, že si nezaslouží lásku. Tiše odcházejí do prázdných prostorů, snaží se uzavřít mezery minulosti.

I would rather hurt myself than be hurt by someone else, and so I took up this practice with a sense of purpose and without remorse.
Raději bych ublížila sama sobě, než to nechat udělat někoho jiného, takže jsem se zhostila tohoto úkolu cílevědomě a bez výčitek. /Alice Hoffman/