Možná psaní není pro mě, jako spíš je pro ty s těžšími srdci, krásnějšími myšlenkami a grandióznějšími životy.
Možná melancholie k umění nestačí.
Přesto se to však zdá být tím jediným, co mám, a používám často, častěji, než je zdrávo pro zlepšení mého života.

A tak píšu něčím, co se snad dá nazývat krví mé duše.

***

○ tahy imaginárního štěstí ○

5. května 2017 v 19:51 | -DarkSoul |  In dark mind
Myslím, že se jako lidé příliš spoléháme na štěstí.
"Když dosáhnu štěstí, nebude už bolest", "Až budu šťastná, můj život bude mít smysl", "Milovat a být šťastná - to je vše, co od života chci", ale kdy to tak ve skutečnosti je?
City a nálady koexistují, jedna přes druhou, zamíchané do sebe jako barvy na plátně abstraktního malíře, nepřehledně, špinavě, přesto se zvláštní přirozeností, s jakou se dá vyjádřit i život.
Když jsi šťastný, můžeš plakat. Když jsi šťastný, můžeš být sám. Když jsi šťastný, můžeš umírat.
Nikdo však už tak štěstí nedefinuje.
Já osobně...osobně myslím, že štěstí neexistuje. Alespoň ne pro mě. Alespoň ne takhle.
Jsem dekadentní malíř, detailně nechávající prolínat tmavé, temné barvy, zakrývajíc pečlivě každé bílé místečko plátna.

Na mém plátně je přesto mnoho bílých míst, snad protože nežiji dost dlouho, možná protože nežiji dost silně.
Mé bílo nepatří do abstrakce, mé bílo je jednoduše bílo.
Nicota čekající na konec, pak můj štětec přejede po prázdnu čarou, nereálnou, imaginativní, snovou čarou, další tmavý tah, rozpínající se mimo realitu, ve které se nic neděje.


Člověk by řekl, že je to špatné, představovat si svůj příběh, ale kdybych neměla svoje snění, co bych vlastně malovala, čím?

Hledám něco ve tmě.

Možná z toho bude příběh, který stojí za to vyprávět.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama