Možná psaní není pro mě, jako spíš je pro ty s těžšími srdci, krásnějšími myšlenkami a grandióznějšími životy.
Možná melancholie k umění nestačí.
Přesto se to však zdá být tím jediným, co mám, a používám často, častěji, než je zdrávo pro zlepšení mého života.

A tak píšu něčím, co se snad dá nazývat krví mé duše.

***

Mizerný člověk (já).

24. dubna 2017 v 23:52 | -DarkSoul |  Poems

Jsem melancholik.

Honím se za přízraky,
stojím na místě,
pláču v mysli,
umírám v životě.

Nejsem pro lidi dost dobrá.
Nejsem dost.
Nic víc než povrchně kamarádská.

Něco postrádám a něco mi chybí, ale to je v pořádku.
Trápí mě to, ale to je v pořádku.

Oni pro mě také nejsou dost.


Jsem ponurý člověk.

Odmítání společnosti,
toužení po přátelích,
strach z otevřenosti,
zmatek myšlenek mých.


Prý jsem nespokojená,
zasmušilá a truchlivá,
že se směji, ale všichni vidí zakalenost,
zakalenost duše a srdce a všeho mého,
a prý je tam temno,
tam uvnitř mě,
kam nedosáhne světlo.

Zářím a chladnu a nevím co dělat.
Mají pravdu.
Já nemám potřebu tomu vzdorovat.


Jsem misantrop.

Pohrdám.
Čekám.
Nenávidím.
Chřadnu.


Byla tu dívka,
co měla zničit svět,
a ona zničila sebe
přesto se nikdy
nevyškrábe do nebe.

Byl tu bůh,
co býval ateistou
zabíjí, zabíjí, zabíjí,
a všichni se cítí živí.


Jsem nihilista.

Chutnám krev,
pod prsty cítím chlad,
modré žíly
a mrtvý, mrtvolný ten hlad.

Po všech těch letech,
je to stále žij nebo zabij.
A já nevím jak žít.
Jen jak snít, snít, snít.

Cítím, dýchám a prožívám,
tu posvátnou atmosféru kostela.
Biju, lkám a rozřezávám,
všechny lidi shlížející anděla.

y o u . d o n t . n e e d . g o d

A přesto všechno
Jsem zbabělcem.







* Není to moc dobré. To je jedno.



 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama