Možná psaní není pro mě, jako spíš je pro ty s těžšími srdci, krásnějšími myšlenkami a grandióznějšími životy.
Možná melancholie k umění nestačí.
Přesto se to však zdá být tím jediným, co mám, a používám často, častěji, než je zdrávo pro zlepšení mého života.

A tak píšu něčím, co se snad dá nazývat krví mé duše.

***

○ To be free in a cage ○

12. února 2017 v 15:04 | -DarkSoul |  Poems
Jednoho dne,
s pocitem ospalosti
a světem točícím se okolo mě,
s oblečením načichlým cigaretovým pachem
a kapkami vodky na rtech,
jednoho dne jsem si myslela,
že mít nespoutanou,
divokou spolubydlící,
je dobrá,
dobrá věc,
protože bych mohla snad být volná,
mohla bych zkusit nové věci
a cítit se živá.
A teď sázky o podvádění přítelkyň,
kluci přespávající na pokoji,
nechutné řeči,---
a cítím se špinavá.

Nikdy nechci být tím,
čím ona,
střídat lásku
a smát se rozchodům.

Budu spoutaná ve své hlavě,
ale nebudu pro smích svým myšlenkám.

Vždy jsem věděla,
že jsem monstrum v tom, jak smýšlím,
ale romantik v tom, jak cítím.

Myslet na temnotu,
toužit po světle,
to bylo vždy součástí mé války.

Tak řezej temnotu
A nezapomeň na světlo.


*že se to nerýmuje? No...ono se to nemá rýmovat. Řekla bych, že je to vlastně próza na oddělených řádcích. Zbytečný vzdor lidem, kteří mě chtějí ovlivnit.


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama