Možná psaní není pro mě, jako spíš je pro ty s těžšími srdci, krásnějšími myšlenkami a grandióznějšími životy.
Možná melancholie k umění nestačí.
Přesto se to však zdá být tím jediným, co mám, a používám často, častěji, než je zdrávo pro zlepšení mého života.

A tak píšu něčím, co se snad dá nazývat krví mé duše.

***

Já (ne)jsem já, jakou znáš.

1. října 2016 v 23:32 | -DarkSoul |  In dark mind
"Don't tell them too much about your soul.

They're waiting for just that."

Mohli byste říct, že jsem nechutná osoba, a dala bych vám za pravdu.
Nezáleží na tom, jestli myslíte mou duši, nebo to, co se vidí zevnějšku.
Jsem odporná osoba na pohled, i vším, co zde píši.
Ale nějak tajně věřím, že má slova a vzhled nejsou mou celou realitou, ale pouze klecí, ze které je nemožné se dostat, jen se z ní snad snažit vykřičet své pravé já.
Někdy mě snaha opustí; na papír se píše nejlépe o iluzích, jaké o sobě máme. Slova psaná krví jsou tak jednoduchá, že jejich děsivost mi nevadí, temná stránka mne, ač by v hmotném světě nemohla se uskutečnit, klíčí na stranách tohoto blogu.
Ale střeste se pocitu, že toto je mé já. Je to jen část, pouhý úlomek toho, co mne tvoří. Pravděpodobně je to však ten nejtemnější.
Z upřímně objektivního pohledu o sobě mohu tvrdit, že nejsem zlým člověkem. Myšlenka na krev po podlahách je jen něco, co používám k rozvíjení mé fantasie, ne k rozvíjení mě samotné v životě.
Kde přebývám tělem, jsem nyní napůl mezi spokojeností a melancholií. Jsem člověkem, ve kterém je ukryto snad až moc protichůdných myšlenek.
Jsem však mnou. A stejně jako vy zde nepoznáte, jak vypadá má realita, lidé okolo mne zase nepoznají, jak vypadá má temnota. A i když všichni vidí matný obraz každého mého tajemství, nikdo mě nikdy plně nepozná. Alespoň tak to cítím.

 


Komentáře

1 Lone Howler Lone Howler | E-mail | Web | 12. října 2016 v 14:10 | Reagovat

Rozumím ti, ale určitě nejsi odporná. Jsi krásná a máš krásnou duši.. Vím, že na mě asi nedáš.. Ale i tak by sis to měla pamatovat.

2 -DarkSoul -DarkSoul | E-mail | Web | 12. října 2016 v 20:45 | Reagovat

[1]: Nenapadá mě teď jiné slovo než děkuju. Přesto, že se moc dobře neznáme, opravdu mi dělají radost tvé komentáře. Jsou mi jaksi bližší.

Teď se snažím tvořit ve své hlavě obraz svého já, a přijmout s tím, že nejsem jen jednou osobou; plochým a nevýrazným charakterem snadno pochopitelným pro ostatní. Jsem změtí pocitů, vad a zálib, které se k sobě nutně nemusí hodit. Ale co, jsem svým člověkem a nechci být postavou s předepsaným, jednotvárným příběhem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama