Možná psaní není pro mě, jako spíš je pro ty s těžšími srdci, krásnějšími myšlenkami a grandióznějšími životy.
Možná melancholie k umění nestačí.
Přesto se to však zdá být tím jediným, co mám, a používám často, častěji, než je zdrávo pro zlepšení mého života.

A tak píšu něčím, co se snad dá nazývat krví mé duše.

***

Imaginace mě a duše nepoznané.

29. října 2016 v 14:56 | -DarkSoul |  Poems
V příjemně chladný podvečer s tebou sedět na útesu u kraje moře,
vítr nám zacuchává vlasy a moře se bouří -
vlny naráží na pobřeží jako zoufalí plavci snažící se uchýlit do bezpečí,
pak se vrhnou zpět do oceánu, kterého jsou součástí,
sebevrazi milující život.

Hluboká letní noc, dohasínající táborák, stan osvětlený olejovou lampou,
dotýkáme se letmo prsty a ležíme na dece uprostřed louky,
všímáš si té oblohy?
Hvězdy na nás shlíží, nebo spíš my vzhlížíme k nim,
obři z blízka, zrnka naděje z dálky.

Čteš si opřená o moje rameno,
naprosto odstrkujíc realitu,
já zvědavě nahlížím do stránek, které s rozvahou otáčíš
příval slov tlačí mě do očí - zbožňuji to,
deska indie hraje v pozadí.

Kdo jsi vlastně ty?
Netuším, snad jen něco, co se ještě nestalo,
možná něco, co se nikdy nestane,
realita je nemilosrdným, avšak také nepochopeným společníkem člověka
nadechni se, ponoř se,
a plav nebo zemři.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama