Možná psaní není pro mě, jako spíš je pro ty s těžšími srdci, krásnějšími myšlenkami a grandióznějšími životy.
Možná melancholie k umění nestačí.
Přesto se to však zdá být tím jediným, co mám, a používám často, častěji, než je zdrávo pro zlepšení mého života.

A tak píšu něčím, co se snad dá nazývat krví mé duše.

***

Krvavý klid.

1. září 2016 v 21:28 | -DarkSoul |  Poems
Zpět, zpět v tom předpeklí pomalu žhnoucím
vyhasíná znovu duše snícího poetika.
Zpět, zpět v tom náručí jisté bezmoci -

Pomozte najít radost slovního notorika.

Co zpívá mi v hlavě při pohledu na shluk školních lavic?
Co objeví se mi za představu - tak najednou?
"Klid, teď klidně mohla bych je všechny zabít."

To jediné udržuje mě příčetnou.

Zdá se to nemorální, zlé a odporné,
proč bych klid získávala něčím takovým,
myšlenky tak nečisté, tak rozporné:

krev v mém srdci, slova však zářící čistotou.

Má duše touží být vyplněna krásnými slovy
až po okraj aby přetékala větami géniů,
má mysl nestává se otrokem morální výchovy

koupe se v násilí, estetické potravě pro bohy.

theaterforthepoor: “ “The Talented Mr. Ripley” (1999) dir. Anthony Minghella ”
 


Komentáře

1 artist-raven artist-raven | Web | 23. září 2016 v 20:18 | Reagovat

Musím říct, že jsem se do tohohle místa zamilovala. U Lokiho helmy, jak já tomu rozumím! Připomíná mi to, jak jsem ještě loni seděla v lavici třídy 4.D, poslouchala spolužáky, kterým jsem povětšinou nerozuměla, až na pár vyvolených jedinců, a kreslila hororové scenerie, nebo psala řádky o tom, jak by bylo lehké se jich navždy zbavit. Následně jsem si to přečetla a přemýšlela, jestli bych se neměla jít udat na policii nebo zavolat do Dobřan, aby mi přichystali svěrací kazajku.

2 -DarkSoul -DarkSoul | E-mail | Web | 30. září 2016 v 23:21 | Reagovat

[1]: Ono když si vážně začneš představovat do podrobností, jak jsi někoho zabila, a pak volala klidným hlasem policii, tak je to už také na jiné úrovni mentální nestability. Jsou to jen představy, podivné to city, uvážím-li, že větší část svého pobytu ve škole trávím smíchem a konverzací se spolužáky, kteří si mě, kdovíproč, oblíbili pro můj sarkasmus a sebeshazování. Rozhodně nejsem úplně normální. Moje násilné představy jsou mé fikce, ne sny o možné realitě, což vše ještě zamotává..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama