Možná psaní není pro mě, jako spíš je pro ty s těžšími srdci, krásnějšími myšlenkami a grandióznějšími životy.
Možná melancholie k umění nestačí.
Přesto se to však zdá být tím jediným, co mám, a používám často, častěji, než je zdrávo pro zlepšení mého života.

A tak píšu něčím, co se snad dá nazývat krví mé duše.

***

Hvězdy

11. srpna 2016 v 2:46 | -DarkSoul |  Poems
Hvězdy:
zapomenutí králové temnot,
seslali hněv z milosti
žiju; slyším jejich šepot.

Nemůžou být Bohy
ubohé existence
rozpadající se ve větru:
chřadnou, padají.

(zapomeň, ignoruj)

Bohové odpouští
ale jen z rozmaru
jinak zabíjí duše
krutě a pomalu

Jsou co jsou
vrahové,
zabijáci zdravého úsudku;
vyhnanci,
hvězdy zářící v soumraku

A s nimi já dnes spím.


// Nepředpokládám, že Vám to bude dávat smysl. Teprve poznávám hloubku slov. Možná o to snažím až moc usilovně, slova někdy prokrastinují.
Každopádně jsem si zvykla dívat se v noci z okna; někdy toužebně, jindy prázdně. A toto je výsledek.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama