Možná psaní není pro mě, jako spíš je pro ty s těžšími srdci, krásnějšími myšlenkami a grandióznějšími životy.
Možná melancholie k umění nestačí.
Přesto se to však zdá být tím jediným, co mám, a používám často, častěji, než je zdrávo pro zlepšení mého života.

A tak píšu něčím, co se snad dá nazývat krví mé duše.

***

Daydreaming

18. srpna 2016 v 16:42 | -DarkSoul |  Poems
Pustit si písničky
a jen tak ležet si na zemi,
přemýšlet o věcech,
které se vůbec nestaly.

Že já se nestydím
fantazírovat o nemožných chvilkách štěstí.
Že já nemám dost
snění s otevřenýma očima a imaginárních pěstí;

mlátí mě, týrají;
tyhle myšlenky, které však miluji.
Přináší pocit
reálnosti, jak tu ten sen zhluboka šlukuji.

Nemůžu se nabažit
zakázaných myšlenek na volnost a doteky;
štiplavý kouř ze sna
šimrá mě v břiše; hřeje mě u srdce bezděky.

Rimbaude, přiměj mě
věřit, že láska vskutku není věcí reálnou
a já tedy chci
jen nepravý cit, emoci samozápalnou.

"Tais-toi!"
křič mi do ucha.



//Sakra, co se z toho zas stalo? První dvě sloky uznávám jako svůj očekávaný výtvor, ale proč je zas ze zbytku ta neustále opakovaná, láskou zkažená slátanina? Nevím, neptejte se mě. Dnes jsem na slovo "láska" ani nepomyslela, ale přesto se mi pořád krade do poezie; tenhle zloděj slov, tahle kdo-ví-jestli-pravá emoce.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama