Chtěla jsem být vlkem:
nekonečné lesy mým domovem;
kilometry zeleně a sněhu;
svobodu, přírodu prostou všeho hněvu.
Dýchat kyslík
a svořit si rodinu bez krve;;
dotýkat se hvězd -
(hvězdy, hvězdy rozumíte tomu, co cítím?)
i uprostřed měst.
Křičet, smát se,
plakat bez souzení.
Není to opravdové -
proč to tak bolí?
(křičím do pouští, které mi nepatří)
Bohové však já nejsem vlkem:
jsem prázdný čin se snem v hlavě.
Neletím, nepadám,
stojím přihlouple na místě
(hni se! hni se!)
jak se máš ty - v té mučírně?
Jsem psem
- podlézám pánům, světu;
nejsem volná osoba ne,
klečím,
straním se,
chřadnu.
(drahý nepříteli)
(vrahu, jsi tam?)
(zabij psa -- probuď vlka)

:: Vážně se mi to všechno promítalo v hlavě v angličtině, ale hádám, že nejsem ještě dost sebevědomá, abych to tak i vážně napsala.
Wow, ty kokso. Tak toto.. nevím, jak to popsat.
"Hoď mě vlkům a vrátím se jako vůdce smečky."
Ještě, že jsem na toto klikla. Je to nádherné; jak dospět, jak se probudit.
Nu, jaká pravda, jak pes, tak i my nejsme volní.
Pes, který v sobě má svého dřímajícího vlka.
Moc krásné. Tohle si dávám do oblíbených, kdyby na mě dolehly "temné myšlenky."
Ještě jednou; moc krásné. :)