Možná psaní není pro mě, jako spíš je pro ty s těžšími srdci, krásnějšími myšlenkami a grandióznějšími životy.
Možná melancholie k umění nestačí.
Přesto se to však zdá být tím jediným, co mám, a používám často, častěji, než je zdrávo pro zlepšení mého života.

A tak píšu něčím, co se snad dá nazývat krví mé duše.

***

Trnový král [Mark Lawrence] úryvky

15. května 2016 v 22:18 | -DarkSoul |  Citáty z knih
Článek plný úryvků z knihy Trnový král vlastně nemusel nikdy vzniknout, ale toto je ten typ knihy, ke které se chtě nechtě za několik měsíců po dočtení vrátíte a uprostřed noci začnete vyhledávat vaše oblíbené pasáže, přičemž si najednou povzdechnete "Jsem morbidní, když tohle čtu?" a pak čtete dál, protože ať jste nebo ne, jazyk, kompozice i charaktery postav vás k tomu prostě přinutí. Trnový král byl dokonce i kniha, kvůli které jsem si chtěla založit vlastní čtenářský deník, zápis o ní byl dlouhý na tři strany a v jednu chvíli jsem na to byla i patřičně pyšná. Když jsem však zjistila, že ne o moc dalších knihách můžu napsat tolik, jako o této, z nápadu čtenářského deníku sešlo.


"Chtěla vypustit ty vzpomínky z úkrytu, bez ohledu na to, jak jsou temné a nebezpečné. Lákalo mě to. Lákalo mě to asi stejně, jako vás láká hrana útesu ke skoku do hlubin. Ke skoku, po kterém následuje věčný klid."

"Když jsem byl malý, býval jsem neuvěřitelně naivní. Občas si přeju, abych mohl některé svoje vzpomínky odstřihnout jako nit z roztřepeného rukávu a nechat vítr, aby je odnesl neznámo kam. Kdyby bylo možné pomocí nože ořezat minulost, bodal bych do ní a sekal tak dlouho, až by nezbylo nic než těžké a tvrdé lekce, které jsem postupně dostal."

"Snažím se vzbudit z jakéhosi snu. Možná se o to snažím celá svůj život, nevím. Topím se a jsem zmatený. Vysoko nade mnou světlo tančí na vlnách. V těch místech je svěží vzduch, který jen čeká, až se to stane. Čeká, až se vynořím a nadechnu se ho."

"Chtěl jsem ji zoufale a nesmyslně. Chtěl jsem ji vlastnit i zničit, uctívat i odvrhnout. Protože to, čím se stala v mojí hlavě, nemohlo nikdy existovat ve skutečnosti. Přece jen to byla obyčejná lidská bytost, pouhá dívka. Jenže byla mojí spojnicí s minulostí. Nemůžu se sice vrátit zpátky… ale věděl jsem, že díky ní bych možná mohl znova cítit, jaké to bylo kdysi dávno, v lepších časech. Znovu zažívat to, o co jsem už dávno přišel.
Moje city k ní planuly příliš divoce, než aby přežily setkání s realitou. Problém byl v tom, že mě i ji klidně mohly spálit na popel dřív, než by k tomu vůbec došlo.
Vídávám ji ve svých snech. Vídávám ji stát na vrcholcích hor. Je vysoká jako ony, ledově chladná, čistá a neposkvrněná jako čerstvý sníh. Nedosažitelná. Šplhám se za ní jako šílenec, ale když konečně dosáhnu vrcholku, je prázdný. Křičím její jméno, ale vítr mi ho odtrhne od úst a odvane ho do nicoty. A pak tam strhne i mě. A já padám a padám."

"Vzpomínky jsou všechno, co máme. Jsou to jednotlivé okamžiky a naše pocity s nimi spojené, zalité v jantaru. Jeden vzpomínkový kamínek s druhým společně definují to, kým jsme a proč jím jsme. Odstraňte ale vzpomínku na nějaký okamžik a zničíte ho stejně spolehlivě, jako když člověku vrazíte hřebík do hlavy."

"Muži spolu budou dál bojovat, zabíjet se a umírat. A až se rozplyne prach nad bojištěm a utichne křik raněných, bude všechno stále stejné. Válka neskončí, nezmění se. Stále tu bude."

"Slabost je jako nákaza. Stačí jediná okamžik a ona vás zničí, úplně a dokonale."

"Mnoho lidí v našem světě se na první pohled nezdá být tím, kým doopravdy jsou. Moudrost se často skrývá za přihlouplým úsměvem a statečnost na vás může hledět z uplakaných očí."

"Víte, hory nic nevidí. Nemají žádné vzpomínky. Nesoudí vás. Když se je snažíte pokořit a dosáhnout vrcholku, je v tom něco čistého a nezkaženého. Abyste to dokázali, musíte na všechno zapomenout a spoléhat se jen sami na sebe. Pro někoho tak zvráceného, jako jsem já, je to svým způsobem ekvivalent vykoupení."

"Vždycky jsem slýchával, že při šplhání je nejdůležitější nedívat se dolů. Blbost. To je na tom to nejlepší. Miluju pozorovat uvolněné kamínky, jak padají do hlubin a postupně se zmenšují, až se úplně ztratí."

"Víte, každý musí zemřít, ale jen někteří z nás o sobě mohou hrdě prohlásit, že doopravdy žili."

"Říká se, že čas je nejlepší učitel. To je sice pravda, ale já tu vidím jeden háček. Čas má totiž nepříjemnou vlastnost všechny své studenty dřív nebo později zabít."

"Muž, který nezná strach, přišel o dobrého přítele."

"Nebál jsem se. Necítil jsem nic než divokou touhu zabíjet. Něco mě posedlo, ovládlo mě to, pošpinilo. Něco, co se dalo smýt jen krví. Spoustou krve."


"Každý večer umíráme, jen abychom se dalšího rána znovu narodili. Stejní, a přece jiní. Starší o jeden den, byť oblečení ve svých včerejších šatech. Znovuzrození, a přesto poznamenaní starými jizvami."

"Bůh nás možná stvořil, ale stvořil jen naše těla. Někdo je zdravý, někdo silný, někdo krásný. Ale uvnitř, uvnitř se tvoříme sami. Tvoříme sami sebe z těch nejkřehčích, nejnesmyslnějších věcí […] A takoví jsme všichni. Jsme jen souhrn našich předchozích zkušeností, smíchaných a zohýbaných tak, aby nás aspoň trochu chránily před okolním světem. Ostatně, tímhle se lišíme od zvířat. Tím, jak jsme zranitelní a křehcí. Tím, že se v nás občas něco zlomí. A v takovém okamžiku jsme Bohu blíž, než kdy jindy."

"Když tady zůstanu stát, tady na dešti, omyje špínu z mojí duše, aby se i ona mohla alespoň na chvíli třpytit? Roztáhl jsem ruce, zvedl obličej k nebesům a nechal se tím deštěm omývat. Třeba mě skutečně očistí. Nebo jsem nechal špínu života, aby se do mě zažrala už nenávratně?"

"Říká se, že v životě dítěte je nejhorším okamžikem zjištění, že jeho otec je jen obyčejný člověk. Myslím ale, že se to vztahuje na všechny ty, které jako malí milujeme. Jednoho dne zjistíte, že vaše matka vás nedokáže ochránit před celým světem. Jindy si všimnete, že váš poručník udělal chybu. Nebo že se někomu stalo něco zlého, protože dospělci neměli dost odvahy tomu zabránit… Každé takovéto zjištění vám ukradne kousek vaší nevinnosti. Každé z nich zabije kousek dítěte uvnitř vás. Pokaždé vás to posílí. Postupně se stáváte odolnější a odolnější vůči světu kolem vás. A současně s tím jste i zatrpklejší. A zklamaní."

"Snadno jsem je mohl obvinit ze všeho, co jsem kdy spáchal, ale nemohl jsem. Něco mi říkalo, že za svá selhání si můžu jen já sám."

"Měl bys vědět, že někteří lidi tě milujou. Tohle vědomí by ti mělo pomoct bojovat s tím, co otrávilo tvoji duši [...] Vlastně ani nevím, proč tě mám tak rád, Jorgu. Nemám žádný syny, ale kdybych měl, modlil bych se, aby nebyli jako ty. Seš hnusnej a zlej parchant, a i to se o tobě říct, jen když máš fakt dobrej den."

"Na boji je něco úžasného. Něco, díky čemu zapomenete na všechno, co vás trápí. Nejspíš to má něco společného s faktem, že ať už vás trápí cokoli, zdá se to být bezvýznamné ve srovnání s problémy, kterým musíte čelit na každém kroku. S problémy, které - na rozdíl od jiných okamžiků ve svém životě - můžete snadno vyřešit špičkou svého meče.
Možná je se mnou opravdu něco v nepořádku. Možná to nějak souvisí s těmi třemi roky, o které jsem se vzdálil světu normálních, dobrých lidé. Možná jsem zvrácená, ale nemůžu si pomoct. Jen málo věcí mě potěší víc než precizně odvedený blok následovaný rychlou rispostou, zakončený epickou tečkou v podobě bolestného řevu soupeře. Přísahám, že slyšet a vnímat zvuk ostří meče, jak se zakusuje do masa, je ta nejkrásnější hudba na světě. Samozřejmě za předpokladu, že se nezakusuje do vašeho masa, ale to je asi každému jasné.
Já vím, že je to zvrácené, ale prostě si nemůžu pomoct. Bojoval jsem a zabíjel, ale přicházeli stále další a další nepřátelé, skoro jako by dneska neměli nic lepšího na práci než umírat."

"Vypadal, že se uzavřel na tom místě hluboko v nás, co najdete, když se ponoříte dost do sebe. Ale ponořte se ještě o kousek dál a ocitnete se přímo v pekle."

"Když máš z něčeho strach, musíš se mu postavit, řekl jsem kdysi Gogovi. Musíš svůj strach ovládnout. A co jiného je smrt než suma všeho, čeho se bojíte? Co je smrt jiného, než váš největší nepřítel?"

"Mladí lidé jsou vždycky tak trochu zamilovaní do smrti."

"Ani všechny plameny světa nespálí ten pocit viny ve mně. Odnesu si ho s sebou na bojiště a možná mě s ním večer zahrabou do země."

"Musíte totiž pochopit, že Válka sta není nic než hra. Abyste v ní zvítězili, musíte ji napřed hrát, pěkně tah po tahu. Tajemství spočívá v pochopení, že ve skutečnosti existuje jen jedna jediná hra. A že jedna jediná pravidla jsou ta, která si vy sami stanovíte."

"Oheň a smrt si mě nárokovaly. Zatínaly do mě svoje pařáty, pořád hlouběji a hlouběji. A táhly, každý na opačnou stranu."

"Procházel jsem mezi nimi a v mých stopách šla smrt."

"Moje hříchy volají po společnosti, a skutečně mám v plánu jim ji poskytnout."

"Blíží se čas hrůzy. Čas temnoty. Hroby se dál otevírají a Mrtvý král se připravuje znovu vyplout na moře. Ale v našem světě jsou i horší věci než mrtvici. Čas temnoty se blíží. Můj čas."

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama