Možná psaní není pro mě, jako spíš je pro ty s těžšími srdci, krásnějšími myšlenkami a grandióznějšími životy.
Možná melancholie k umění nestačí.
Přesto se to však zdá být tím jediným, co mám, a používám často, častěji, než je zdrávo pro zlepšení mého života.

A tak píšu něčím, co se snad dá nazývat krví mé duše.

***

Úryvky z povinné četby II.

3. března 2016 v 12:23 | -DarkSoul |  Citáty z knih
Spalovač mrtvol (L. Fuks); Kdo chytá v žitě (J. D. Salinger)
SPALOVAČ MRTVOL

• Zlí lidé jsou zlí jen proto, že jim nikdo nikdy trochu lásky neposkytl. /str.8/

• Válka působí lidem daleko víc utrpení než civilní život. Přináší bídu, rodinné rozvraty, zničená manželství, krev, bolest, zkázu, a nejen lidem. Když si vzpomenu co zkusili v takovém polním tažení například i ti ubozí koně... Na světě má být mír spravedlnost a štěstí."
"To z nebe nespadne," řekl Willi "o to se musí bojovat. Přání jsou k ničemu, jen činy. A ty mohou vykonávat jen stoprocentní lidé." /str.30-31/

• "Tabulky se nebojte, pane Dvořák, je to jakýsi náš časový řád, jakýsi jízdní řád smrti. Vždyť je to vlastně ten nejvznešenější jízdní řád, který na tomto světě je. Jízdní řád, kterému nikdo neujde, ledaže se dá pohřbít do země. Tam je řád trochu jiný, méně dokonalý, zdlouhavější, protože to nezáleží na mechanice, ale na podzemních vodách a živočiších." /str. 37/

• Vyhládlost je následek smrti. /str 39/

• Násilí se nadlouho nikomu nevyplácí. S tím se může vystačit jen na krátkou chvíli, ale dějiny se jím psát nedají. /str. 44/

• Před námi je tma a po nás je tma, ten život je jen chvilka mezi dvojím temným nekonečnem [...] Pořád se rodí noví lidé a pořád umírají, aby pak už věčně byli mrtví. Tak se to aspoň zdá některým z nás. Byl by to smutný osud živých myslících bytostí, kdyby to tak doopravdy bylo. /str.54/

• Já mám rád rodinu a dělám pro ni všechno. Ale v tom ještě není smysl života. /str.54/

• Předčasná smrt je velké dobro jen tehdy, když člověka ušetří velkého strádání. [...] Kdybychom se zbavili smrti, nebylo by totiž úniku z utrpení. /str.56/

• Člověk nesmí být otrokem svých věcí. /str.135/

KDO CHYTÁ V ŽITĚ

• Nezáleží mi na tom, jestli to sbohem říkám smutně nebo rád, ale když odněkud odcházím, tak si chci uvědomit, že odcházím. Když to člověk neví, je mu pak ještě hůř. /str. 5/

• Taky hodně často říkám "páni". Částečně proto, že mám mizernou zásobu slov, a částečně proto, že se někdy chovám na svůj věk hrozně nezrale. /str. 8/

• Já jsem celkem ignorant, ale čtu hodně. /str.15/

• A tak jsem udělal to, že jsem psal o baseballový rukavici svýho bratra Allieho. Ta rukavice byla ohromnej námět na popisování. Vážně. Můj bratr Allie měl baseballovou rukavici na levou ruku. Byl levák. Náramnej námět na popisování byla proto, poněvadž Allie na ní měl po všech prstech a po kapse napsaný básně. Zeleným inkoustem. Napsal si je tam, aby měl co číst, když je v poli a nikdo není na pálce. Allie už umřel. Dostal leukemii a umřel - 18. července 1946 - když jsme byli v Mainu. Ten by se vám líbil. Byl o dva roky mladší než já, ale minimálně padesátkrát inteligentnější. Allie byl příšerně inteligentní. [...] Tu noc, co umřel, jsem spal v garáži a rozmlátil jsem pěstí všechny okna - jen tak pro nic za nic. Dokonce jsem se pokoušel rozbít okna toho stejšnu, co jsme to léto měli, ale to už jsem měl zlomenou ruku, takže se mi to nepodařilo. Byla to ohromná hloupost, já to uznávám, ale já vám skoro ani nevěděl, co dělám, a vy jste Allieho neznali. /str.28-29/

• V životě jste neviděli ty potoky krve! Já vám měl krev po puse, po bradě, a dokonce i po pyžamu a po županu. Na jedny straně mě to děsilo, ale na druhý mě to zas fascinovalo. S tou spoustou krve a s tím vším jsem vypadal jako rváč. Já jsem se za celej svůj život porval jen asi dvakrát a v obou zápasech jsem prohrál. Nejsem zrovna rváč. Jsem pacifista, jestli chcete co vědět. /str. 33/

• Některý z těch dobrejch jako lidi hrajou, aspoň tak trošinku, ale ne zas tak moc, aby to byla zábava se na ně koukat. Když některej herec hraje doopravdy dobře, je vždycky vidět, že to ví, že hraje dobře, a hned je všechno v tahu. /str. 82/

• Některý věci by měly zůstat tak, jak jsou. A člověk by měl mít tu moc, že by je strčil do některý tý velký vitríny a prostě je tam nechal na pokoji. Já vím, že to nejde, ale je to přes to prese všechno hrozná škoda. /str. 85/

• "Mělas už někdy všeho po krk?" povídám. "Jako jestli tě už někdy popad strach, že bude všechno v prachu, jestli něco neuděláš? Já jen jako, jestli máš ráda školu a tak."
"Škola je příšerná nuda."
"Ale já myslím, jestli školu nenávidíš? Já vím, že je to příšerná nuda, ale nenávidíš ji? To tím chci říct."
"No ne že bych ji zrovna nenáviděla. Člověk musí vždycky - "
"Já ji nenávidím. Páni, jak já ji nenávidím!" povídám. "Ale nejen školu.
Všechno. /str. 90/

• To je ten problém u těchhle intelektuálů. Nikdy nechtěj o ničem vážným debatovat, ledaže se chce jim. /str 101/

• Já nemám žádnej domov, kam bych šel. /str. 107/

• Když jsem konečně slez z radiátoru a šel do šatny, tak jsem brečel. Já nevím proč, ale brečel jsem. Nejspíš proto, že jsem byl tak děsně deprimovanej a že jsem si připadal ta opuštěnej. /str. 107/

• Ono to není tak zlý, když svítí slunce, ale slunce svítí, jenom když se mu chce./str. 109/

• "Já vím, že umřel! Myslíš, že to nevím? Ale to ho přece můžu mít pořád rád, nebo ne? Propánakrále, přece nepřestaneš mít někoho ráda jenom proto, že umřel - zvlášť když byl minimálně tisíckrát milejší než všechny lidi, co znáš a co jsou naživu." /str. 118/

• ,Když někoho chytí někdo, jak jde žitem kdes'," povídám. "Zkrátka a dobře, já si v jednom kuse představuju, jak si spousta malejch dětí na něco hraje na takovým velikánským žitným poli. Tisíce a tisíce malejch dětí a nikde nikdo - jako nikdo dospělej - kromě mě. A já stojím na okraji nějakýho šílenýho útesu. Mám na starosti to, že musím chytnout každýho, kdo by z toho útesu moh spadnout - já jen jako, že když utíká a nekouká kam, musím se já odněkud vynořit a chytit ho. A to bych dělal pořád. Prostě bych chytal děti, co si hrajou v žitným poli a tak. Já vím, že to je šílenství, ale to je to jediný, co bych dělal doopravdy rád. Já vím, že to je šílenství." /str. 119/

• Já vím, se mnou je mluvit těžký. Já si to uvědomuju. /str. 129/

• "Ten pád, ke kterému se podle mě řítíš, je zvláštní druh pádu, takový strašný druh pádu. Člověku, který padá, není
dopřáno ucítit ani uslyšet, že dopad na dno. Prostě padá a padá. A tohleto je souzeno lidem, kteří v tom nebo onom období svého života hledali něco, co jim jejich okolí nemůže poskytnout. Nebo si aspoň mysleli, že jim to jejich okolí nemůže poskytnout. A tak se vzdali hledání. Vzdali se dřív, než vůbec začali hledat. [...] "Nechci tě strašit," povídá, "ale dovedu si tě živě představit, jak vznešeně umíráš, ať už tak nebo tak, za něco, co za to ani dost málo nestojí." /str. 130/

• Na celým světě nenajdete místo, kde by bylo hezky a kde by byl klid a mír, poněvadž žádný takový místo neexistuje. /str. 141/

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama