Možná psaní není pro mě, jako spíš je pro ty s těžšími srdci, krásnějšími myšlenkami a grandióznějšími životy.
Možná melancholie k umění nestačí.
Přesto se to však zdá být tím jediným, co mám, a používám často, častěji, než je zdrávo pro zlepšení mého života.

A tak píšu něčím, co se snad dá nazývat krví mé duše.

***

Úryvky z povinné četby.

7. října 2015 v 21:31 | -DarkSoul |  Citáty z knih
Mechanický pomeranč (A.Burgess); Obraz Doriana Graye (Oscar Wilde)

MECHANICKÝ POMERANČ

• Milicjanti se teď posadili, aby vyrobili dlouhý prohlášení, který sem musel podepsat, a já si pomyslel: Peklo na vás ať vám všem žahne, jestli ste, vy hajzlové, na straně Dobra, pak já sem rád, že patřim do druhýho tábora. /str.55/

• Co chce vlastně bůh? Chce bůh snad dobrotu nebo volbu dobra? Je snad člověk, který si vybírá zlo, jistým způsobem lepší než člověk, jemuž je dobro uloženo jako trest? /str.74/

• Vím, co je správné a souhlasím s tím, ale dělám to, co je špatné. /str.90/

• Teď vím na čem sem. Nikdo mě nechce, nikdo mě nemiluje. Trpěl jsem, trpěl a trpěl, a všichni chtějí, abych trpěl dál, já vím. /str.108/

• A cítil jsem, že jsem se všeho zbavil- dresů, těla, mozku, jména, osudu- cítil jsem se fakt chorošně, jako v nebi. [...] a byl jsem tam, kde dřív, s prázdnou sklenicí na stole před sebou a s pocitem, že se rozbrečím a jako by smrt byla jedinou odpovědí.

• A to bylo taky to, co sem lukoval úplně jasně, že právě tohle musím udělat, ale nevěděl jsem přesně jak, protože jsem na to nikdy dřív nepomslel, ach, bratři moji. /str.111/

OBRAZ DORIANA GRAYE

Čím dál víc miluji tajnůřskářství. Mám dojem, že je to jediné, co nám mění moderní život v něco tajuplného nebo zázračného. I to nejvšednější má hned půvab, jen když se s tím tajíš. /str. 12/

• Otočil jsem se a uviděl jsem poprvé Doriana Graye. Když se naše pohledy setkaly, cítil jsem, že blednu. Proběhl mnou zvláštní pocit hrůzy. Poznal jsem, že jsem se tváří v tvář setkal s někým, jehož pouhý zjev je tak podmanivý, že kdybych ho nechal na sebe působit, zmocnil by se celé mé povahy, celého mého nitra, dokonce i mého umění. /str.15/

• Je smutné si to připomínat, ale duch má bezesporu delší trvání než krása. /str. 21/

To nejhorší na románcích jakéhokoli druhu je, že jsme po nich tak neromantičtí. /str. 22/

• "Pro všechno mohu mít porozumění, jen ne pro utrpení," řekl lord Henry a pokrčil rameny "Pro to mít porozumění nemohu. Je příliš ošklivé, příliš děsivé, příliš skličující. V tom moderním porozumění pro bolest je něco strašně chorobného. Porozumění bychom měli mít pro barevnost života, pro jeho krásu, pro jeho radost. Čím méně se mluví o životních strastech tím lépe." /str. 51/

Říká věci, které mě rozčilují: dává mi dobré rady. /str. 68/

Jediní umělci, které znám jako lidi osobně roztomilé, jsou špatní umělci. Dobří umělci žijí prostě ve svém díle, a tak jsou ovšem dokonale nezajímaví v životě. /str. 69/

Podkladem optimismu je jen a jen hrůza. /str. 88/

• Vždycky je cosi směšného v citových výlevech těch, jež jsme přestali milovat. /str. 103/

Žijeme v době, kdy jedinou naší nezbytností jsou zbytečnosti. /str. 108/

Ve vlastních výčitkách je kus přepychu, když se obviňujeme sami, máme pocit že už k tomu nemá právo nikdo jiný. Rozhřešení nám dává sama zpověď, nikoli kněz. /str. 111/

Jediný půvab minulosti je v tom, že je to minulost. /str. 117/

Já vidím v její smrti něco překrásného Jsem rád, že žiji ve století, kdy se dějí takovéto zázraky. /str. 118/

• Dnes může člověk přežít všehno, jen ne smrt.

• Bylo to vyznání. A teď, když je mám za sebou, mám dojem, že jsem se o něco připravil. Snad by člověk nikdy neměl vyjadřovat své zbožnování slovy. /str. 134/

• Dítě, které se spálilo miluje oheň /str. 224/

• Většinu času strávil dokonce ve svém pokoji, bez sebe hrůzou ze smrti, a přitom lhostejný k životu. /str. 227/

• Knihy, kterým svět říká nemorální, to jsou knihy, jež světu ukazují jeho vlastní hanebnost. /str. 248/

• V trestu je očista. Nikoli "odpusť nám naše viny", ale "stíhej nás za všechno zlé", tak má znít modlitba člověka k nanejvýš spravedlivému Bohu. /str. 250/

• To vlastní krása ho přivedla do neštěstí, krása a mládí, které si vymodlil. Nebýt toho, mohl by být jeho život bez poskvrny. /str. 250/

• Sužuje ho živoucí umírání jeho duše. /str. 251/

Cítil, že kdyby se v myšlenkách obíral tím, co prožil, buď by onemocněl, nebo zešílel. Jsou hříchy, které okouzlují spíš při vzpomínce než ve chvíli, kdy se jich dopouštíme, podivné triumfy, jež uspokojují spíš hrdost než chtíče a rozumu poskytují pocit radosti, radosti silnější, než je kterákoli z těch, jež přinášejí nebo mohou přinášet smyslům. Ale tento zážitek takový není. Ten musí být vypuzen z vědomí, uspán makovým odvarem, zardoušen, aby sám člověka nezardousil.

• Téměř všichni se občas probouzíme ještě před úsvitem, buď po jedné z těch bezesných nocí, v níž se bezmála zamilujeme do smrti, nebo po jedné z těch nocí hrůzy a zrůdné radosti, kdy se komůrkami mozku prohánějí vidiny strašnější než sama skutečnost a proniknuté tím živoucím životem, který se tají i ve všech pitvornostech a který propůjčuje tu nesmrtelnou trvalost gotickému umění.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama