Možná psaní není pro mě, jako spíš je pro ty s těžšími srdci, krásnějšími myšlenkami a grandióznějšími životy.
Možná melancholie k umění nestačí.
Přesto se to však zdá být tím jediným, co mám, a používám často, častěji, než je zdrávo pro zlepšení mého života.

A tak píšu něčím, co se snad dá nazývat krví mé duše.

***

Našeptávači hříchu.

4. září 2015 v 15:58 | -DarkSoul |  Poems
Protože na adaptačním kurzu mě nepotkala taková smůla, abych odtamtud rovnou utekla a nechala se vyloučit, ale ani takové štěstí, abych byla spokojená, většinu času jsem trpěla nebo tiše snášela žvásty svých nových spolužáků. Ve volné chvíli jsem z nudy ve snaze zapomenout na svět, něco složila...

Andělé a démoni,
jež skrýváte se ve stínech,
práskěte už do koní-
hluboký nádech a výdech.

Slyšte hlas pekelných ohařů:
"Vezměte duše do dlaní,"
slyšte hlas hříšných vladařů:
"Jinak zůstanete navždy sami."

Pociťte chlad, teplo a vítr v tváři,
jemný dech čechrající sníh.
To jsou oni, ti velcí lháři,
říkají ti, že zabít není hřích.

Naslouchej lžím ještě chvíli,
nech pravdu úplně se vypařit,
vždyť lži jsou dlouhé celou míli
a pravda se musí moc snažit.

Snažení však není nic platné
ve společnosti našeptávačů hříchu.
Zrada, vztek- emoce tak jasné,
láska nikdy nepředčí pýchu.

Andělé a démoni,
nevycházejte ze stínů.
Proti pomstě jste bezmocní,
padnete ohařům do klínů.



 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama