Možná psaní není pro mě, jako spíš je pro ty s těžšími srdci, krásnějšími myšlenkami a grandióznějšími životy.
Možná melancholie k umění nestačí.
Přesto se to však zdá být tím jediným, co mám, a používám často, častěji, než je zdrávo pro zlepšení mého života.

A tak píšu něčím, co se snad dá nazývat krví mé duše.

***

Nejsem sériový vrah (Wells, Dan) - Citáty

7. března 2015 v 12:42 |  Citáty z knih
Jaké hlášky se mi líbily v knize, jejíž hlavní hrdina je vlastně sociopat?

"Každý zvlášť jsme byli velcí podivíni, z nichž jeden si povídá sám pro sebe a ten druhý zase nemluví vůbec."

"Co je špatný, je zajímavý"

"Nebude to dlouho trvat a zabiješ spoustu lidí- určitě víc než deset, nejseš žádnej troškař- a pak mě uvidíš v telce, kde se mě budou ptát, jestli jsem něco takovýho tušil, a já řeknu: 'No jistě, ten kluk byl vždycky úplnej magor'
'V tom případě tě budu muset zabít jako prvního.' "

"Podkopal jsem základy něčeho většího a hlubšího, zdi, kterou jsem nikdy nechtěl prolomit. Za ní totiž číhá monstrum a já tu zeď vystavěl dost silnou na to, abych je za ní udržel; teď se však monstrum pohnulo a protáhlo se..."

"Já myslím, že osud tomu chce, aby se ze mě stal sériový vrah"

"Nikdy jsem vlastně neviděl, jak se živý člověk přemění na mrtvolu. Jsem...zvědavý"

" 'Dobrej člověk jsem proto, že vím jak se dobří lidi mají chovat. A tak je napodobuju.' "

(o sériových vrazích) "Jsou zkažení a divní a dělají hrozný věci. Já si jenom nemyslím, že je automaticky zkažený a divný, když se o nich člověk chce dozvědět trochu víc."

"Oheň je krátká přechodná věc- přesná definice pomíjivosti. Přichází náhle. Probouzí se k životu, když se setká žár a palivo, a pak lačně tančí, zatímco vše okolo se svíjí a černá. Když už není co strávit, oheň zmizí a zanechá za sebou jen popel z nespotřebovaného paliva- ty kousky dřeva, listí a papíru, které byly příliš znečištěné, které si nezasluhovaly, aby se mohly připojit ke zvláštnímu tanci plamenů."

"Když se s druhými neumíte sblížit po citové stránce, dopadá to tak, že se cítíte izolovaní a odcizení- jako byste lidstvo sledovali odněku zdálky jako nevítaní pozorovatelé."

(Ted Bundy v rozhovoru) "Když někoho zabiješ a máš dost času, tak ta oběť se může stát, kým ty budeš chtít."

" 'Obyčejná vražda je...prostě jiná. Ty páchají třeba opilci nebo žárliví manželé- oni k tomu, co dělají, mají důvod.' 'Sérioví vrahové důvody nemají?' 'Zabití je ten důvod' řekl jsem 'Sérioví vrazi mají uvnitř něco hladovýho nebo prázdnýho a zabitím tu prázdnotu zaplňujou.' "

"Monstrum za zdí se pohnulo. Říkal jsem mu monstrum, ale byl jsem to pořd jen já. Tedy, ta temnější část mého já. Asi si říkáte, že mít uvnitř opravdové monstrum je hrůzostrašné, ale věřte mi- daleko hořší je, když to monstrum je ve skutečnosti jenom vaše mysl."

"Byla by velká chyba, kdyby sis myslel, že sociopati nic necítí- právě naopak, jen prostě nevědí, co si se svými emocemi počít."

"Bylo to, jako bych stál na okraji útesu a snažil se sám sebe přesvědčit, ať skočím."

"Neustále jsem se však vracel k zabití samotnému, ke krvi, zvukům a křiku umírajícího člověka. Věděl jsem, že čistě teoreticky by mě to mělo trápit daleko víc- že bych měl zvracet, brečet nebo vytěsňovat podobné myšlenky. Místo toho jsem se prostě nasnídal, a přemýšlel jsem, co budu dělat dál."

"Monstrum za zdí se pohnulo. Já to můžu zvládnout. Ne. Opravdu? Možná bych to svedl. Ale toho jsem se bál, ne? Že někoho zabiju."

"Věděl jsem, že mám svou temnou stránku a že svedu to, co všichni ti sérioví vrazi, o kterých jsem četl a které jsem studoval. Zlo. Smrt."

"Rozhodl jsem se. Bylo načase, abych strhl zeď a zapomněl na pravidla, která jsem si pro sebe vytvořil. Bylo načase, abych vypustil monstrum."

"Zbytek dne mi zaplnily temné myšlenky a já se postupně zbavil svých pravidel. Když jsem příští den jel do školy, byl jsem ztrhaný a vystrašený- jako nový člověk uvězněný ve starém těle, které mu vůbec nesedí. Lidi se dívali skrz mě, ignorovali mě jako vždycky, ale na ně se dívaly nové oči, nová mysl, co pozorovala svět z této odcizující skořápky"

" 'Strach je...prostě divnej, když se nad tím zamyslíte. Lidi se boí ostatních věcí a lidí, ale nikdy ne sami sebe.' 'A lidi by se sami sebe měli bát?' 'Strach souvisí s tím, co sám nemůžete ovládat. S budoucností, tmou, s tím, že se vás někdo snaží zabít. Sám sebe se nebojíte, protože vždycky víte, co uděláte.' "

"Oheň se neusadí na jednom místě; oheň není shovívavý; oheň se neprotlouká. Oheň koná. Oheň prostě je"

"Své monstrum jsem už téměř pustil z hlavy, protože se z nás stala jedna bytost."

"Teď bych měl začít brečet. Vždyť já ani neumím brečet jako normální člověk."

"Já nejsem sériový vrah. Položil jsem nůž zpátky na pult."

"Říkal jsem si, jestli mýma očima může prohlédnout dovnitř a spatřit všechnu tu temnotu a monstrum, které se v ní skrývá."

"Láska může být silnou, ale i slabou stránkou"

"Spolu to můžeme napravit"

"Pořád jsem měl temné myšlenky, byly skryté hluboko pod povrchem, ale mé činy zůstávaly čisté. Jinými slovy, opravdu dobře jsem předstíral, že jsem normální. Kdybyste mě potkali na ulici, nikdy byste do mě neřekli, jak moc vás chci zabít."

_____________________________________________________________________________________________________________

Něco málo k obsahu (aneb pořádný sloh):

Pamatuju si chvíle, kdy jsem sama sebe měla za sociopata. Pamatuju mou naivitu a zbožné přání, abych nic necítila. Takže ano, když jsem četla tuto knihu, snažila jsem se s Johnem ztotožnit. Snažila jsem se zjistil, jestli je jeho monstrum podobné tomu mému, jak moc velký je rozdíl v našem ovládání tohoto monstra. A verdikt? Nebude ze mě sériový vrah. Ani nejsem sociopat, proboha!
Nepřipadalo mi nechutné či hrozivé, nad čím přemýšlel. Dokonale jsem chápala, proč na to myslel, ale jednoduše to vše skončilo u pochopení. Žádné "je jako já" se nekonalo. Moje "jsem-sociopat" období již odeznělo, protože už vím, jaká je kravina se tak nazývat.
Nevadí mi krev ani utrpení a bolest, ale nemohla bych jí asi bez hlubokých výčitek provozovat nebo se dívat, jak ji provozují na někom mně velmi důležitém. Nejsem bez emocí. Jsem plná emocí, jen jsem sociální fobik a introvert- nedůvěřivý, uzavřený introvert, který se může s minimálními obavami svěřit jen jedné osobě. A právě teď chci tu osobu upozornit, že ať si při čtení těch citátů myslela, že to všechno cítím stejně, že jsem prázná a toužím zabíjet či co- není to pravda. Ať už píšu jakékoli povídky či články, nejsem monstrum (a zjistila jsem to díky ní).
Aby bylo jasno- podle mě má v sobě monstrum každý. Záleží na velikosti a síle...a na tom, jestli si někteří jeho přítomnost vůbec uvědomují. Ale je v každém. Já ho vnímám, cítím jak mi tlačí na myšlenky, ale není tak silné, aby mě donutilo je zrealizovat.
Zdá se mi to, nebo to vůbec není o obsahu knihy?...

I když mě autor hned na začátku přesvědčil, že to není jeho autobiografie je jasné, s jakými myšlenkami si po večerech pohrává. Nemám mu to za zlé, jak jsem říkala- dělala(dělám) jsem to také. Avšak obdivuji jeho odhodlanost pod svým vlastním jménem vydat myšlenky, které ho zahání do temnoty, říct je naplno a nestydět se za ně. Vážím si ho za to, že se vyjádřil o nenáviděných a přiznal, že on s ostatními tu nenávist nesdílí. Neumím si ředstavit, kolik kritických řečí musel snášet díky svému názoru, protože ať se říká, co se říká, kniha je o emocích. A když je celá kniha o sériových vrazích a sociopatickém chlapci, který takovým vrahem touží, ale nechce být....
 


Komentáře

1 Clarkhot Clarkhot | E-mail | Web | 11. září 2017 v 14:44 | Reagovat

saliva drug test thc detection period  <a href=https://www.clippings.me/darvocet>buy darvocet online cheap</a>  dmv drug and alcohol test

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama