Možná psaní není pro mě, jako spíš je pro ty s těžšími srdci, krásnějšími myšlenkami a grandióznějšími životy.
Možná melancholie k umění nestačí.
Přesto se to však zdá být tím jediným, co mám, a používám často, častěji, než je zdrávo pro zlepšení mého života.

A tak píšu něčím, co se snad dá nazývat krví mé duše.

***

Únor 2015

The Pretender

28. února 2015 v 16:56 | -DarkSoul

THE PRETENDER

Noire bydlí ve zvlátním městě. Všichni obyvatelé musí být příslušníci nějaké skupiny, pokud tedy nechtějí být vyhnáni nebo naprosto ignorováni všemi ostatními. Noireho bratr byl vedoucím nejznámější skupiny zvané Blieddieid, ale když v mladém věku umírá, vedoucím se stává jeho kamarád Lieke. Lieke nutí Noireho, aby se nyní místo bratra přidal do skupiny on, protože pochází z rodiny zakladatelů Blieddied, a ve skupině vždy musí být někdo krve zakladatelů. Noire tedy společně s nejprve nepřátelskými společníky začíná poznávat pravý život ve městě, kde je skupina důležitější než krev.
Co si za všech okolností uzavřený a rezervovaný Noire počne s nepochopenými city a svou těžkou schizofrenií? A co je nejzávanější otázka: Jak Noirův bratr Kyle zemřel, co s tím měl Noire společného a řekne to někdy své skupině? (dobře, to bylo víc otázek)
Stav povídky: neukončená
Žánry: psychologické, akční, schozofrenie, homosexualita
Omezení: Povídku ať nečtou ti, kterým se oškliví homosexualita, krev a násilí a nechtějí číst o nemoci (schizofrenii)
Upozornění: Žádné úchylné scény tu pravděpodobně nebudou, ale přeci jen to je také trochu o vztahu kluk+kluk, proto pokud tuto sexuální orientaci odsuzujete, nehetjujte, ale povídku nečtěte
Počet kapitol: neznámý
Autor: -Dark Soul
KAPITOLY:


The Pretender - 3.kapitola

28. února 2015 v 16:22 | -DarkSoul |  Pretender
3. kapitola

Ráno jsem se vzbudil v pět ráno (šel jsem spát ve tři téhož rána) a přesně minutu po šesté jsem drtil pod svými nohami štěrk na dávno opuštěném nádraží. Okna byla vymlácená, a když ne, znamenalo to, že tam bydlí nějaký ctěný bezdomovec, kusy zábradlí i kolejí byly vylámané a prodané za pár korun na skládce a na všem (i na tom štěrku) byly barevné čáry od sprejů, jimiž se "umělci" snažili vytvořit velmi vkusné obrazce, jako třeba obličej, který připomínal jako nic jiného spíše bramboru, nebo různé nápisy, ve kterých jste nerozeznali "l" od "b". Štěrk pod mými oblíbenými (a jedinými) černými teniskami byl mokrý po včerejším dešti, ale otravné slunce právě začalo vycházet, aby co nejrychleji vše usušilo.
Začal jsem okolo sebe rozeznávat množící se hlasy a tváře, které mě většinou nevnímali nebo mě propalovali nepříjemnými pohledy. Všichni včetně mé maličkosti se v jednu chvíli otočili po směru burácivého chraplavého hlasu, který křičel, že už je všechno připraveno. Abyste pochopili- taky mi to nic neříkalo. Jakkoli skvěle dokázal bratr předstírat, že mě má rád, o své skupině se přede mnou nezmínil více než pěti slovy. Ostatní se však už rychle hrnuli do čekárny nádraží (která byla jedna z těch šťastných s nevymlácenými okny), ze které na ně bezdomovec volal. Když jsem stál u dveří, zahlédl jsem Liekeho, jak děkuje bezdomovci za poskytnutí prostorů a posílá ho pryč.

The Pretender - 2.kapitola

27. února 2015 v 7:09 | -DarkSoul |  Pretender
2. kapitola

"Lieke," Oplatil sem mu pozdrav jeho jménem a pokývl hlavou, aby si přisedl na židli, kterou si sám přistrčil "Byl jsi na pohřbu? Nezahlédl jsem tě."
Chvíli se na mě zkoumavě zadíval, než uraženě odpověděl "Jistě že jsem tam byl! Byl to můj nejlepší přítel a já stále truchlím… na rozdíl od tebe." Rozhlédl se po hospodě a jejím skromném návštěvnictvu. "Nevypadá to, že bys pro něj uronil jedinou slzičku a nevěřím, že ses sem šel opít kvůli zármutku nad jeho ztrátou."
"Nepřišel" odpověděl jsem jednoduše a usmál se na servírku, která mi přinesla ledovou kávu, bez šlehačky, bez cukru a s nadměrným množstvím ledu.
"Dáte si něco i vy, pánové?" zeptala se ještě zdvořile Liekeho a jeho tiše přihlížející bandy, než jsem na ní vrhnul pohled, který ji přesvědčil, že ne. Oni si nic nedají, protože to by znamenalo, že by tu byli dlouho. A já odmítám přebudovat můj dnešní plán jen kvůli nějakým osinám, které mi lezou do… krku.
Lieke se na mě zadíval, ale neodporoval, jen poslal mile servírku pryč a ona tak ochotně učinila.
"Proč jsi tady?" zeptal jsem se ho, i když jsem si ze začátku přísahal, že budu klidný, nevzrušený a budu ho ignorovat, jak jen to půjde.
"Můžeme rovnou navázat na téma, které jsi zavedl" usmál se na mě. Ne upřímně, falešně a s naprosto viditelným nucením. "Víš o skupině, kterou vedl tvůj bratr?"
"Myslíš tu s tím strašným názvem, který někdo musel vymyslet jen v opilosti?"
Zamračil se "Jo. Teď když… když je Kyle pryč" Chcípnul, idiote. Můžeš to říct na rovinu, pomyslel jsem si "když umřel" mumlal "jsem vedoucím já, ale protože Bleiddiaid…" Neříkal jsem to? Kdo by tohle vymyslel střízlivý? "…byl založen už dávno rodinou, která nesla tvé jméno, v přísaze je, že ve skupině musí být vždy alespoň jeden z pokrevní linie zakladatelů."
Aha. Nejsem si jistý, ale asi vím, o co jde.

The Pretender - 1.kapitola

26. února 2015 v 20:06 | -DarkSoul |  Pretender
1. kapitola
PŘED 3 TÝDNY


Nevím, kam až se táhne ten smuteční průvod, ale pravděpodobně dost daleko. Okolo bratrova ohromného hrobu je natěsnáno několik desítek lidí, ostatní se snaží procpat natolik blízko, aby alespoň zahlédli jeho rakev, kterou právě spouštějí do temné díry. Zasypán hlínou, bude tam jen tak ležet, jeho hnijící mrtvola bude naslouchat tichu snažíc se zaslechnout pláč matky, která ho porodila a otce, který ho tak miloval. Kosti budou naslouchat hlasitým vzlykům a sentimentálním příběhům o tom, jak na něj byli všichni pyšní, jak nikdy nezapomenou, že odešel.
Při pohledu na všechny uslzené lidi okolo jsem si unaveně povzdechl. Kdy že už půjdeme domů? Strašit tady nad hrobem mého bratra dnes vůbec nebyl můj plán. Mám důležitější věci na práci, než se dívat na mého oblíbeného bratra mizícího pod kupami zeminy. Ještě nevím jaké věci, ale jsem si jistý, že jsou důležitější než tohle. Poslední kupa hlíny dopadla na jeho zapečetěné tělo, farář se jal utěšování přítomného obyvatelstva, matka se plačíc hrbila na otcově rameni. Jsem tady jediný, kdo je rád, že je ten rozmazlený spratek pryč? Pardon, to ode mě asi nebylo moc hezké, ale popravdě je mi to docela jedno. Byl z nás dvou vždycky ten oblíbenější. Táta si ho vychvaloval pro jeho zručnost a obratnost při hraní fotbalu, mě káral za moje nicnedělání. Matka ho milovala, protože… protože to byl prostě on, Kyle, nejlepší syn na světě. Každoročně jezdil na mnoho vědeckých olympiád a vracel se s medailemi, byl předsedou třídy, nikdy neodmlouval, hodně se smál…ano, byl to dokonalý optimistický a sympatický člověk. Kdo by se s ním nechtěl znát, ne? Já! Já, sakra. Tedy, samozřejmě, že na něj nežárlím…nežárlil jsem,… dobře. Žárlil jsem, ale to nebyl jediný důvod mé nenávisti k němu.